zdroj: www.svetpejsku.cz
PUDL
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: Pudl je podle velikosti dělen na 4 druhy: 1.)velký
Hmotnost: 7-14 kg
Země původu: Francie
Doba vzniku plemene : kolem roku 1400
Původní využití :Společenský pes
Základní charakteristika : Společenský pes
Pudl je dělen podle druhu srsti na 2 druhy: 1.)Pudl s kadeřavou srstí: má hojnou srst, jemné struktury, vlněnou a kadeřavou, elastickou a před tlakem ruky odolnou. Musí být silná, hustá jednotné délky, zformovaná do kudrlin, které jsou zpravidla česané. Na dotek tvrdá srst, která vytváří dojem koňské srsti, je nepřijatelný. 2.)Pudl s provázkovou srstí: Má hojnou srst, pěkné struktury, zvlněnou a kadeřavou, zformovanou do stejně dlouhých charakteristických tenkých provázků, minimálně 20 cm dlouhých. Čím delší provázky jsou, tím jsou lépe hodnoceny. Postranní provázky na hlavě mohou být za ušima stuhou uvázány. Pudl má srst bohatou a dostatečně dlouhou. Přiznané zbarvení je bílé (jednobarevného tónu, oči černé nebo tmavě hnědé , drápky a čenich nosu černé), šedé (tón stejný, nepřechází ani do bílé, ani do černé, či temně hnědé nebo černé, čenich nosu a drápky jsou černé), meruňkové (tón je stejný, nepřechází do hnědé, bílé nebo krémové, oči, čumák nosu a drápky jsou černé nebo temně hnědé), hnědé (tón stejný, dostatečně tmavý, oči temně hnědé nebo temně jantarové, čenich nosu, víčka, pysky, dásně, patro v tlamě a drápky jsou tmavě hnědé nebo černé) a černé (čenich nosu, víčka, pysky, dásně a patro v tlamě, podušky na tlapkách a drápky jsou černé). Pudl má srst, která nelíná, vyžaduje však vytrvalou péči. Jednou za půl roku je nutné je stříhat. Střihy jsou povoleny 4 a to „kontinentální“, „anglický sedlový“, „moderní - baby střih“ a „klasický - na lva“. Na výstavách se nejvíce preferuje „baby střih“ a „kontinentál“.
Pudl je známý svojí věrností, ochotou učit se a být vycvičený, které z něho udělaly obzvláště příjemného společníka. Pudl má různorodý charakter. Dobře se cítí ve společnosti členů rodiny, milují hru s dětmi. Zbožňují plavání a hru s míčem. Pudl je poslušný, příkazy svého pána si dobře zapamatuje, a proto se také lehce cvičí. Malincí Pudli mají, pro svoji nervozitu, sklony k častému štěkání. Jsou také často nemocní.
Pudl je plemenem společenských psů. Pudl je harmonické postavy, středních proporcí, téměř čtvercového formátu, pokrytý charakteristicky kadeřavou srstí, kudrnatou nebo provázkovitou. Svým inteligentním, stále ostražitým, aktivním a harmonicky stavěným vzhledem, ve svém okolí zanechává dojem elegance a pýchy. Pudl má hlavu vznešenou, proporcionální k tělu. Je protáhlá, její délka musí o trochu převyšovat 2/5 jeho výšky v kohoutku. Není ani těžká, ani masivní, ale ani příliš jemná. Lebka je dobře tvarovaná, její šířka je menší, než polovina délky hlavy. Stop je jako u všech psů středních proporcí jen mírně vyznačen. Nos je dobře vyvinutý, s vertikálním profilem a otevřeným chřípím. Pudl černý, šedý a bílý má nos černý. Hnědí jedinci mají nos hnědý. Čenich má horní profil rovný, jeho délka je zhruba 9/10 délky lebky. Vzhled čenichu je pevný a elegantní, ale ne ostrý. Bílí šedí a černí jedinci ho mají zbarvený černě, hnědí a oranžoví jedinci hnědě. Rty jsou lehce vyvinuté, dost těsné, středně silné. Oči mají ostrý a pronikavý výraz, jsou mírně šikmo posazené. Obrys očních víček dává očím mandlový tvar. Černí, bílí, šedí a meruňkoví Pudli mají oči černé nebo velmi tmavě hnědé, hnědí jedinci mohou mít oči tmavě jantarové barvy. Uši jsou vcelku dlouhé, na koncích zakulacené, volně spadající podél lící, pokryté dlouhou zvlněnou srstí. Pudl, jehož uši nedosahují koutků rtů, nemůže být ohodnocen jako vynikající. Krk je pevný, na zátylku mírně klenutý, středně dlouhý, rozměry úměrný a bez laloku. Hlava je nesena hrdě a vysoko. Pudl má tělo úměrné, délka těla obecně převyšuje výšku v kohoutku. Kohoutek je mírně vyvinutý. Hruď je dobře vyvinutá, spadá až k loktům, její šířka se rovná 2/3 její hloubky. Obvod hrudníku měřený za rameny, musí mít nejméně o 10 cm více, než výška v kohoutku. Ocas je posazený vysoko, dříve se kupíroval na jednu polovinu jeho délky. Dlouhý a dobře nesený ocas není považován za chybu. Pudl má lehkou a pružnou chůzi, nikdy povolenou nebo protahovanou.
Navzdory své pověsti "gaučáka", za což vděčí především úpravě srsti, je to velice aktivní a vitální pes, který miluje pohyb. Rád chodí na procházky a je vhodný ke cvičení psích sportů. Je velice vázaný na svého páníčka, jemuž je naprosto oddán, ale na oplátku vyžaduje jeho pozornost.
Pudl je jemný a senzitivní pes, který nemá rád hrubé zacházení. Pudl je přizpůsobivý a pořídit si ho mohou i starší lidé, pro něž jsou vhodní menší pudlové. Pudl umí být velmi dobrým, něžným společníkem, na člověka je velmi vázaný a nemá tendence utíkat. Při vhodné výchově je klidný, zůstává však hravý a dobře naladěný. Zvyknout si na další zvířecí obyvatele domácnosti mu zpravidla nečiní potíže. Je vhodný i do rodiny s dětmi. K cizím lidem může být nedůvěřivý.
Pudl je pes nenáročný na výchovu. Jeho temperament se dá zvládnout důsledným zacházením. Je učenlivý a přizpůsobivý, je proto vhodný i pro začátečníky. Jeho výcvik zpravidla není náročný a postupuje rychle.
Pudl vznikl pravděpodobně v 16. století ze starověkých dlouhosrstých pasteveckých a loveckých „vodních psů“. Pudl tehdy získal velikou popularitu, avšak později, když ho přestali využívat k honu, se postupně přeměňoval v pokojového společenského psíka. První standard Pudla byl uznán v Německu v roce 1904 a Pudl se v této době dělil na velkého a trpasličího. V roce 1936 zaregistroval MKF toto plemeno jako francouzské a Pudl se již dělil na velkého, malého a trpasličího. Toi-pudlovi byl standard přiznán roce 1984. Pudl byl miláčkem mnohých známých osobností, státních i veřejných činitelů, spisovatelů, umělců-malířů i muzikantů. Například Beethoven napsal elegii na smrt svého miláčka a G.Gaine sepsal báseň „Ctnostný pes“. Ve Východní Evropě se rozšiřováním Pudla začali zabývat v 18. století.
PUDL MINIATURNÍ APRICOT, BÍLÝ, ČERNÝ, HNĚDÝ, STŘÍBRNÝ
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: Nezadáno
Hmotnost: Nezadáno
Země původu: Nezadáno
Doba vzniku plemene : Nezadáno
Původní využití :Nezadáno
Základní charakteristika : Nezadáno
PUDL STŘEDNÍ APRICOT, BÍLÝ, ČERNÝ, HNĚDÝ, STŘÍBRNÝ
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: Nezadáno
Hmotnost: Nezadáno
Země původu: Nezadáno
Doba vzniku plemene : Nezadáno
Původní využití :Nezadáno
Základní charakteristika : Nezadáno
PUDL VELKÝ APRICOT, BÍLÝ, ČERNÝ, HNĚDÝ, STŘÍBRNÝ
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: Nezadáno
Hmotnost: Nezadáno
Země původu: Nezadáno
Doba vzniku plemene : Nezadáno
Původní využití :Nezadáno
Základní charakteristika : Nezadáno
RUSKÝ TOY
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: Nezadáno
Hmotnost: Nezadáno
Země původu: Nezadáno
Doba vzniku plemene : Nezadáno
Původní využití :Nezadáno
Základní charakteristika : Nezadáno
ŠI TZU
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: Pes i fena 27 cm
Hmotnost: 5-7 kg
Země původu: Čína
Doba vzniku plemene : kolem roku 1600
Původní využití :Čínský palácový pes
Základní charakteristika : Společenské plemeno
Ši – tzu má dlouhou a hustou srst, s dobrým podsrstím, která není kadeřavá. Pouze nepatrně zvlněná srst je povolená. Často se doporučuje dlouhou srst na hlavě svazovat do gumičky. Zbarvení srsti může být libovolné, avšak vysoce se hodnotí bílý koneček ocasu a bílá drážka na čele. Čumák musí být stejný. Shih-tzu (ŠI-tzu) je velice náročný na péči o srst. Ta se musí denně rozčesávat, aby nezplstnatěla. Srst na hlavě se doporučuje svazovat do culíku, aby Shih-tzu (Ši-tzu) nebolely oči, které se musí pravidelně kontrolovat a prokapávat, má je totiž velmi citlivé. Majitel by také měl častěji kontrolovat a čistit uši svého Shih-tzu.
Shih-tzu je velmi inteligentní a aktivní pes. Hodí se i do malého bytu, je nenáročný na prostor. Ke svému majiteli se chová přítulně a přátelsky. Svého pána miluje a je mu oddaný, ale k cizím lidem je ostražitý a nedůvěřivý. Shih-tzu je hrdý, sebevědomý a nezávislý pes. Také je velmi hravý a čiperný.
Shih-tzu (Ši-tzu) má širokou, kulatou hlavu s velkým rozestupem mezi očima. Na černém nose má výrazný knír a srst rostoucí směrem nahoru. Od kořenu nosu až na vršek hlavy má dlouhou srst, která mu spadá přes oči. Nos Shih-tzu (Ši-tzu) měří 2,5 cm. Je široký a čtvercový. Velké tmavé, kulaté oči mají mírumilovný výraz a není vidět bělmo. Uši má velké, dlouhé a svěšené, splývají s okolní srstí. Linie hřbetu je rovná, hruď široká a hluboká. Zadní končetiny má Shih-tzu krátké a svalnaté, zakončené kulatými a pevnými polštářky. Výška ocasu odpovídá výšce hlavičky a působí tak vyváženým dojmem. Shih-tzu (Ši-tzu) se pohybuje plynule a hladce.
Toto plemeno nevyžaduje mnoho pohybu, postačí krátké procházky, spokojený bude i v městském bytě, toto plemeno rozhodně není vhodné pro dlouhodobý pobyt venku.
Ši – tzu je okouzlující, inteligentní a veselý pejsek, živý, hravý a jásavý, silně připoutaný ke svému pánovi. Zbožňuje návštěvy a společnost lidí, které zná. Se všemi členy rodiny i s ostatními zvířaty žije v naprostém souladu. Pro milovníky malých psů je skvělým společníkem.
Ši-tzu je svérázný, tichý, inteligentní, hravý a ochotný společník pocházející z Tibetu. Velmi čistotný, příjemný, i když dosti nezávislý pes. Ši–tzu je totiž samostatný a má svou hrdost. Toto plemeno zbožňuje návštěvy a společnost lidí, které zná. Díky vrozenému intelektu ši-tzu není problém jej vychovat. Ši-tzu vyžaduje průměrné množství pohybu.
Zřejmě pochází z Tibetu. Jeho původ není úplně známý. Předpokládá se, že předky Shih-tzu (Ši-tzu) chovali tibetští mniši ve svých klášterech. V 8. století byl kontakt mezi Tibetem a Čínou přátelský díky náboženství a to mělo vliv i na rozšíření Shih-tzu (Ši-tzu) do Číny. Tento pes měl přezdívku Lví pes, protože lev je symbolem budhismu. Tibeťané ho považovali za posvátné plemeno, ve kterém přežívá duše zemřelého mnicha nebo kněžího. Na konci 12. století, se rozšířil chov tohoto psa i do domácností. V 17. století byli Shih-tzu (Ši-tzu) velmi oblíbeni v Číně. Číňané je křížili s jinými malými plemeny, aby dosáhli miniaturního vzhledu. Shih-tzu (Ši-tzu) se stal velmi oblíbeným plemenem u císařů a ve vyšší společnosti. Do roku 1908 byl vývoz Shih-tzu (Ši-tzu) z Číny zakázán. Dalajláma daroval v roce 1908 císařovně Cch´-si několik psů Shih-tzu (Šhi-tzu), kteří byli po její smrti rozdáni. V Evropě bylo toto plemeno představeno v roce 1931 a to ve Velké Británii. V USA bylo představeno až v roce 1938. V roce 1940 byl Shih-tzu vyhlášen za samostatné plemeno. Výstavy mohli majitelé Shih-tzu (Ši-tzu) navštěvovat až v roce 1969.
TIBETSKÝ ŠPANĚL
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: Nezadáno
Hmotnost: Nezadáno
Země původu: Nezadáno
Doba vzniku plemene : Nezadáno
Původní využití :Nezadáno
Základní charakteristika : Nezadáno
TIBETSKÝ TERIÉR
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: Pes i fena 36-41 cm
Hmotnost: 8-14 kg
Země původu: Tibet
Doba vzniku plemene : kolem roku 1700
Původní využití :Pasení a střežení stád
Základní charakteristika : společenský pes
Nejvýraznějším charakteristickým znakem tibetského teriéra je jeho dlouhá bohatá srst, která kryje celé tělo včetně hlavy. Srst má samočistící schopnost, proto tibeťan zcela postrádá typický psí pach. Standard povoluje všechny barvy a barevné kombinace, s výjimkou čokoládové a játrové. Nejčastější zbarvení je černé a černé s bílými znaky, dále pak sobolí různých odstínů, kouřové nebo šedé. Můžeme také vidět tibeťany bílé, zlaté, krémové, dvou i tříbarevné.
Pro svoji výjimečnou povahu a snadnou péči je vyhledávaným společníkem pro lidi, kteří mají zájem o přírodní typ psa s ideální velikostí. Je vhodný do bytu, a proto si ve světě získal velkou oblibu. V Čechách je dosud plemenem málopočetným, ale postupně si i u nás začíná získávat velkou oblibu a rodina příznivců tibeťáků je rok od roku větší.
Vzhled i povaha tibetského teriéra jsou plně přizpůsobeny náročným životním podmínkám v Tibetu. Velikost psa je 35 až 40 cm, feny jsou o něco menší. Tělo je kompaktní a kvadratické. Typické jsou široké tlapky a výrazně zaúhlené končetiny, díky kterým má tibeťan elegantní pružný pohyb a vynikající skokanské schopnosti. Proto se stále více tibeťanů ve světě uplatňuje v agility, kde také dobře využije svoji inteligenci a temperament.
Je temperamentní, vytrvalý a odvážný. Miluje pohyb a kontakt se svojí smečkou, kterou ochotně doprovází při jakékoli činnosti, ať už při pobytech v přírodě, na horských túrách, tak při běžném životě ve městě. Je ideálním společníkem rodinám s dětmi či starším lidem. Má velké srdce a je ochoten vždy rozdávat radost, pohodu a štěstí, nikdy nemá špatnou náladu.
Tibetský teriér je vynikající společenský pes. Je veselý, učenlivý, hodí se do městských bytů i do domků se zahradou. Vůči cizím lidem si zachovává nedůvěřivost a odstup, proto je i dobrý hlídač. Není to však v žádném případě pes do kotce. Pokud postrádá úzký kontakt se svým pánem, ztrácí jeho povaha své výborné vlastnosti. To ale neznamená, že nemůže být sám doma, než jeho majitel přijde z práce. Pokud tibeťan má vše, co potřebuje, a to je především láska a péče, vyroste z něho jedinečný společník jak pro osamělé, tak pro rodiny s dětmi.
Tibeťani tyto psíci nazývají "malí lidé" a kdo měl tu čest s tibeťákem žít, potvrdí, že toto označení opravdu sedne. Je velmi vnímavý, jeho výchova musí být důsledná a spravedlivá. Je inteligentní a má výbornou paměť, někdy je poněkud samostatnější. K cizím lidem si zachovává odstup. Je výborným hlídačem, nebezpečí ohlásí, ale nenapadne. Dobře vychází i s ostatními domácími mazlíčky a také s jinými plemeny psů.
Tibetský teriér nepatří mezi teriéry a není s nimi nijak příbuzný, přestože to jeho název napovídá. Pojmenování dali plemenu Angličané, protože jim svým temperamentem a inteligencí připomínal teriéry. Správný název plemene by měl být Tibet Apso, neboť jde o nejbližšího příbuzného plemene Lhasa Apso, od kterého se liší především výškou. Tibetský teriér pochází z Tibetu, ze země nazývané střecha světa. Je to plemeno velmi staré, bylo chováno již před 2000 lety v tibetských klášterech. Původní tibeťané jsou předky mnoha ovčáckých plemen, jako je např. bearded kolie, bobtail, briard, polský nížinný ovčák, puli atd. V Tibetu je považován za posvátného psa - „dárce štěstí". Ale přesto tam nezahálel. Byl používán jako pes ovčácký, hlídací, průvodce karavan, ale také jako milý společník. Do Evropy se dostali z důvodu nepřístupnosti Tibetu tibetští teriéři teprve přibližně před 80 lety. Díky tomu je dodnes toto plemeno nepřešlechtěné, s dobrým zdravím a instinkty.
