zdroj: www.svetpejsku.cz
KOLIE KRÁTKOSRSTÁ
Druhové zařazení psa: Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Výška v kohoutku: Pes 56-61 cm, fena 51-56 cm
Hmotnost: 18-29,5 kg
Země původu: Skotsko
Doba vzniku plemene : již ze starověku
Původní využití :Pastevecký a honácký pes
Základní charakteristika : Společenský pes, hlídací pes
Srst je krátká, přiléhající, krycí srst je tvrdé struktury, s hustou podsadou. Nesmí být trimovaná nebo stříhaná. Na tvářích a zadních stranách stehen vytváří výčesky. Zbarvení: tři uznávané barvy: zlato-bílá, trikolorní a blue-merle. Zlatá: všechny odstíny od světle zlaté po sytě mahagonovou nebo odstín sobolí. Světlá slámově žlutá nebo krémová barva jsou vysoce nežádoucí. Trikolorní: převládající černá se sytými tříslovými znaky na hlavě a končetinách. Zrzavý nádech krycí srsti je vysoce nežádoucí. Blue-merle: převažuje jasná, stříbřitá modrá s černými skvrnami nebo černě mramorovaná. Syté tříslování je žádoucí, ale jejich absence není penalizována. Velké černé skvrny, břidlicové zbarvení nebo zrzavý nádech jak na krycí srsti, tak v podsadě jsou velmi nežádoucí. Bílé znaky: všechny výše jmenované barvy mouhou mít pro kolie typické bílé znaky. Žádoucí jsou následující bílé znaky: úplný nebo částečný bílý límec, bílá náprsenka, končetiny a tlapy, bílá špička ocasu. V obličejové části a/nebo na lebce může být lysina.
Dobrý a chytrý pes. Vyhovující pes do rodiny s dětmi, snášenlivý, oddaný, věrný, lehce se cvičící. Kolie je silný živý pes. Je velice oblíbená, o čemž svědčí i mnohodílný americký seriálový film „Lessie“ (i když v roli skotského ovčáckého psa zde vystupoval pes s přezdívkou Leddi). Je to pes s velkou inteligencí, ostražitostí a aktivitou. Působí důstojně, což je zdůrazněno jeho perfektní stavbou těla, žádná část nesmí být disproporční, což koresponduje s pracovními dispozicemi.
Je to plemeno pracovních psů. Druhé označení je skotský ovčácký pes. Je to ideál krásy. Fyzická stavba je založena na fyzické síle a aktivitě, bez nemotornosti a jakéhokoliv náznaku hrubosti. Tělo je vzhledem k výšce v kohoutku poněkud delšího rozměru, záda jsou silná, žebra zaoblená, hrudní část je hluboká a za lopatkami vcelku široká. Lokty směřují vždy dozadu, nikdy dovnitř ani ven. Kosti jsou kulaté a vcelku pevné.Hlava je dlouhá, úzká, suchá, klínovitého tvaru. Čenich nosu je u všech zbarvení černý. Uši jsou vysoko posazené, trojúhelníkové, ze 2/3 od základu stojaté, jejich konce spuštěné. Krk je dlouhý, bez známek zatížení. Hrudník je hluboký. Břicho vtažené.
Krátkosrstá kolie je velmi inteligentní plemeno, je vhodná pro spoustu psích sportů (agility, dogfrisbee, flyball), na výstavy, pasení či jako společník. Kolie jsou psi do rodiny, musí být o ni však být pečováno s láskou. Díky svým předkům je velmi mrštná, hbitá a hlavně rychlá a proto má velice ráda dlouhé procházky. Když na ni ovšem nebudete mít občas čas, odpustí vám to. Je velmi chápavá.
Tito psi vycházejí velmi dobře s ostatními psy, domácími zvířaty a dětmi. Vítanou návštěvu vesele přivítá.
Tato kolie se poměrně rychle učí a ráda by pro vás pracovala. Nejlepších výsledků dosáhnete, budete-li hodně používat hlasovou intonaci. Nikdy na ni nekřičte, ani ji tvrdě netrestejte.
Kolie krátkosrstá je plemeno psů pocházejících z Velké Británie. Toto plemeno vzniklo v 19. století a bylo využíváno k pasení ovcí. Nyní je využíváno spíše jako společník.
KOMONDOR
ruhové zařazení psa: Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Výška v kohoutku: Nezadáno
Hmotnost: Nezadáno
Země původu: Nezadáno
Doba vzniku plemene : Nezadáno
Původní využití :Nezadáno
Základní charakteristika : Nezadáno
KUVAS
Druhové zařazení psa: Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Výška v kohoutku: Pes 71-75 cm, fena 66-70 cm
Hmotnost: 40-52 kg
Země původu: Není přesně známo
Doba vzniku plemene : již ze starověku
Původní využití :Hlídač, ovčácký a pastevecký pes
Základní charakteristika : Hlídač stáda a pozemku, vhodný do rodiny
Na hlavě a na přední straně nohou je srst krátká, na zbytku těla je o něco delší. Struktura srsti je drsná a vlnitá. Podsada je jemná. Srst je vždy čistě Kuvas má velice hustou srst, která ho chrání proti jakékoliv nepřízni počasí. V době línání ztrácí kuvas velké množství chlupů, a je proto nutné jej v tomto období pravidelně a důkladně kartáčovat.
Dobrý hlídač, inteligentní, štěká pouze, když je to nutné, velmi nezávislý, odvážný, dominantní, čestný, vyrovnaný, tvrdý sám k sobě, věrný své rodině. Kuvas je přítulný, ale nezávislý.
Kuvasz je pes s výbornou stavbou těla, jeho zevnějšek vyjadřuje ušlechtilost a sílu. Tělo je svalnaté, kostra silná. Hlava je velká, se zakulacenou mozkovou částí. Čenich se mírně zužuje k nosu. Nos, okraj tlamy a oči jsou černé. Trup je poněkud rozšířený, hruď hluboká, záď zlehka skloněná.
Protože kuvas vícekrát za den kontroluje hranice svého teritoria, udržuje se tak v dobré kondici. Jsou-li vaše podmínky stísněnější, budete s ním muset častěji ven, protože kuvas potřebuje jak fyzický, tak i duševní prostor.
Kuvas může být trochu dominantní ve vztahu k ostatním psům, pokud jej však jako štěně zespolečenštíte s ostatními domácími zvířaty, nebude kontakt za normálních okolností působit obtíže. Pro svůj vysoký práh bolesti a vyrovnanou povahu je tolerantní k dětem, ale vzhledem k jeho samostatným iniciativám a velikosti jej raději dítěti do péče nesvěřujte. Je důležité vědět, že kuvas chrání lidi i zvířata patřící k jeho rodině, což znamená, že vaše děti chrání, je-li hra s kamarády příliš divoká.
Tento pes potřebuje vyrovnanou a důslednou výchovu. Kuvas není psem pro začátečníky, jeho případný budoucí majitel musí být sebejistý a důsledný. To však neznamená, že musíte psa vychovávat přísně. V harmonickém prostředí, ke má prostor pro vlastní iniciativu, se učí nejlépe.
Nepatřil k velmožům, nýbrž obyčejným pastevcům, i poddaným, kteří k pohlídání hospodářských zvířat potřebovali statného, neohrozitelného, bílého psa. Název pochází z tureckého slova, které znamenalo „strážce klidu“. Plemeno je oblíbené i v jiných zemích než v Maďarsku, zejména v USA.
LAEKENOIS - BELGICKÝ OVČÁK
ruhové zařazení psa: Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Výška v kohoutku: Pes 62 cm, fena 58 cm
Hmotnost: 20-30 Kg
Země původu: Belgie
Doba vzniku plemene : 17. století
Původní využití :Ovčácký a honácký pes
Základní charakteristika : Ovčácký, služební a honácký pes
Typ a zbarvení srsti: podle nich se belgičtí ovčáci dělí do čtyř rázů Laekenois - hrubosrstý, plavý se stopami načernalého nádechu. Malinois, Tervueren, Groenendael
Všichni belgičtí ovčáci jsou aktivní, živí, vytrvalí a odolní psi, schopní pozoruhodných výkonů. Vyznačují se vysokou inteligencí, velkou učenlivostí, mají vrozené hlídací schopnosti, jsou rychlí a neúnavní. K cizím lidem jsou vrozeně nedůvěřiví, někdy působí až plachým dojmem, ale v případě potřeby dokážou neohroženě zasáhnout.
Středně velký, harmonicky stavěný pes s přiměřeně velkou hlavou. Délka lebeční a čenichové partie je přibližně stejná. Oči středně velké, mírně mandlového tvaru, ani vystouplé, ani zapadlé. Uši vztyčené a vysoko nasazené, úměrně dlouhé. Krk delší, svalnatý, suchý. Končetiny s pevnými kostmi, rovné a svalnaté. Vydatný pohyb. Tělo mohutné, ne však těžké. U psů žádoucí čtvercový formát, feny mohou být o něco delší. Hrudník ne příliš široký, ale hluboký, umožňující vytrvalý pohyb. Ocas středně dlouhý. V klidu nesen svěšený se zvednutou špičkou, při pozornosti se zvedá a oblouk se zdůrazňuje.
Belgický ovčák je pes ostražitý a aktivní, překypující vitalitou a vždy připravený k akci. Má vrozenou schopnost hlídat stáda, spojuje v sobě vzácné kvality nejlepších hlídacích psů. Je vždy připraven bez váhání, houževnatě, úporně a razantně bránit svého pána. Spojuje všechny vynikající kvality ovčáckého psa, hlídače, obranáře a služebního psa. Jeho živý a čilý temperament a smělý charakter bez známek strachu či agresivity musí být jednoznačně patrné z jeho držení těla a ve věrném, hrdém a pozorném výrazu jiskřících očí. V posuzování se vyžaduje klidná a odvážná povaha.
K cizím lidem jsou vrozeně nedůvěřiví, někdy působí až plachým dojmem, ale v případě potřeby dokážou neohroženě zasáhnout. Svou rodinu vašak bezmezně milují.
Tito celkově nenároční psi bezpodmínečně vyžadují citlivé, nikdy hrubé, zato však vždy důsledné vedení. Výcvik by se měl uskutečňovat, zvláště v mládí, především formou hry. I když při správné výchově dokážou být dobrými společníky, vždy by měli mít i odpovídající sportovní či pracovní vyžití. Nečinnost jim škodí.
Zhruba od druhé poloviny 17. století začali do té doby převážně držené velké pastevecké psy - obranáře vytlačovat menší a hbitější ovčáci, dovedně pracující se stádem. Vyskytovali se po celé Evropě a shodovali se v základních exteriérových znacích: měli neosrstěnou čenichovou partií, vztyčené uši a byli střední velcí. Na území Belgie došlo koncem 19. století k vytyčení základních znaků belgických ovčáků, kteří až do té doby byli značně nejednotní, a později i k vydělení čtyř základních variant podle typu a barvy srsti.
MALINOIS
Druhové zařazení psa: Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Výška v kohoutku: Pes i fena 58-62 cm
Hmotnost: 20-30 kg
Země původu: Belgie
Doba vzniku plemene : 19. století
Původní využití :Ovčácký pes
Základní charakteristika : Pracovní pes - hlídací pes, obranář, stopař
Tento ovčák může mít tři druhy srsti: srst musí být u všech variet vždy hustá, uzavřená, dobré struktury, a spolu s podsadou tvoří vynikající ochranu. A – DLOUHÁ SRST Krátká srst na hlavě, na vnější straně uší, na spodní části končetin, kromě zadní strany předloktí. Od lokte k zápěstí je srst dlouhá, nazývaná praporce. Po celém zbytku těla je srst dlouhá a hladká a ještě delší a bohatší je v okolí krku a hrudi, kde tvoří límec. Otvor sluchovodu je chráněn hustou srstí, chlupy od základny ucha jsou zvednuté a rámují hlavu. Zadní část stehen je zdobena velmi dlouhou a hustou srstí, která tvoří tzv. kalhoty. Ocas je porostlý také dlouhou a hustou srstí a vytváří praporec. Dlouhosrsté variety belgického ovčáka jsou Groendendael a Tervueren. B – KRÁTKÁ SRST Velmi krátká srst na hlavě, na vnější straně uší a na spodní části končetin. Srst je krátká i na zbytku těla, hustší na ocase a kolem krku, kde vytváří límec, který začíná od základu ucha a dosahuje až ke krku. Kromě toho je srst delší také na zadní části stehen. Osrstění ocasu je bohaté, ale nevytváří praporec. Krátkosrstá varieta belgického ovčáka je Malinois. C – HRUBÁ SRST Hrubá srst je charakteristická především svou tvrdostí a suchými chlupy, které se mimoto jeví jako zježené a rozcuchané. Srst je přibližně 6 cm dlouhá po celém těle, srst je kratší na hřbetě nosu, na čele a na končetinách. Ani srst kolem očí ani srst na tlamě není dost vyvinutá na to, aby zakrývala tvar hlavy. Osrstění čenichu je nicméně povinné. Ocas nemusí tvořit praporec. Hrubosrstou varietou belgického ovčáka je Laekenois. BARVA: Maska: U variet Tervueren a Malinos musí být maska velmi dobře vyjádřena a musí obklopovat horní a dolní pysky, spojovat pysky a oční víčka do jednolité černé zóny. Absolutním minimem je šest
Belgický ovčák - Malinois je klidný, vytrvalý pes s vyrovnaným charakterem. Pro chov mu vyhovují i domácí podmínky.
Belgický ovčák je pes střední velikosti, harmonických proporcí, spojující eleganci a sílu; je středního vzrůstu, jeho svalstvo je suché a pevné, formát kvadratický; je velmi otužilý a schopný odolávat různým výkyvům povětrnostních podmínek, jež jsou v belgickém podnebí tak časté. Díky harmonii tvarů a hrdému nesení hlavy působí belgický ovčák dojmem robustní elegance, která představuje hlavní znak zástupců tohoto ušlechtilého pracovního plemene.
Belgičtí ovčáci jsou rychlí, velice pohybliví, temperamentní, ostražití, inteligentní a dobří hlídači s velkou vytrvalostí. Výborně se hodí na agiliti a pro perfektní čich na záchranařinu. I když jsou to původně psi pro venek, dobře se přizpůsobují životu doma, dáme-li jim možnost dostatečně a pravidelně se proběhnout. Podle mnohých názorů se psi mají lépe u majitelů v bytě, protože, když má někdo psa venku na zahradě nevěnuje se mu ani zdaleka tolik jako když ho má pořád kolem sebe doma. Každý si myslí, že pejskovi stačí jen tak si běhat venku, ale většinou, u "závislých" maliňáků to platí dvojnásob, potřebují mnohem více přítomnosti člověka, procházek a her.
Belgický ovčák je pes ostražitý a aktivní, překypující vitalitou a vždy připravený k akci. Má vrozenou schopnost hlídat stáda, spojuje v sobě vzácné kvality nejlepších hlídacích psů. Je vždy připraven bez váhání, houževnatě, úporně a razantně bránit svého pána. Spojuje všechny vynikající kvality ovčáckého psa, hlídače, obranáře a služebního psa. Jeho živý a čilý temperament a smělý charakter bez známek strachu či agresivity musí být jednoznačně patrné z jeho držení těla a ve věrném, hrdém a pozorném výrazu jiskřících očí. V posuzování se vyžaduje klidná a odvážná povaha.
Malinois má většinou výbornou poslušnost - jste-li důslední. Perfektně stopuje (necháte-li ho samostatně pracovat). Ale často bývá (ne vždy) nervózní u obrany, vrčí a překusuje. Je třeba sehnat zkušeného a tolerantního figuranta, protože každá chyba naučená na začátku se velmi špatně napravuje, ostatně jako u každého plemene. Zajímavé je, že u našich psů jsme vypozorovali, že když chodili kousat dvakrát týdně byli nervózní a dělali chyby. Když jsme však na cvičiště přišli po delší době, obrana se velice zlepšila. Jakoby nabyli sebedůvěry. Ale jako první vždy oběhli a zdolali všechny překážky, což je mnohdy i důvod proč belgičák neudělá zkoušku z výkonu - skočí přes překážku víckrát než má, přeběhne žebřík ještě zpátky - to vše aby udělal páníčkovi radost.
Až do konce 19. století bylo v Belgii mnoho příbuzných plemen ovčáků. Když však chov ovcí ustupoval, chovatelé vyšlechtili jeden jemnější základní typ se čtyřmi variantami, lišícími se osrstěním a zbarvením. Jsou to: Malinois, Tervueren, Groenendael a Laekenois. Většina zemí je uznává jako rozdílné formy jednoho plemene. V USA je však považují za samostatná plemena. Jen posledně jmenovaný není ještě oficiálně uznán.
MAREMANSKO-ABRUZSKÝ PES
Druhové zařazení psa: Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Výška v kohoutku: Pes i fena kolem 55-60 cm
Hmotnost: 40-45 kg
Země původu: Itálie
Doba vzniku plemene : 18. století
Původní využití :Hlídač stáda
Základní charakteristika : Společník, hlídací pes
Hojná dlouhá a přiléhavá srst je na omak poměrně tvrdá. Psi mají bohatý límec. Na obličeji a uších je srst krátká, stejně jako na předních stranách končetin. Srst tohoto plemene vyžaduje pravidelně, velmi důkladné kartáčování a česání. Především v období línání je nutno srst denně kartáčovat, aby se množství vypadaných chlupů, které pes po sobě zanechá, zredukovalo na únosné minimum.
Tito ješte velmi původní psi jsou přátelští a věrní, mají střízlivé vystupování a jsou tvrdí sami k sobě. Jsou odvážní, důstojní, inteligentní a vyrovnaní. Štekají zřídkakdy. Jsou přírulní, nikdy se však nevnucují, v mnoha situacích se rozhodují značně samostatně. Jsou velmi dobrými hlídači a střezí "svou" rodinu a její majetek proti nazvaným hostům velmi přesvědčivě.
Maremmansko-abruzzský pes je velký, robustně stavěný. Trup má o trochu delší než vyšší. Kohoutek je trochu výše nad linií hřbetu a široká svalnatá záď se mírně svažuje.Nízko nasazený ocas směřuje v klidu dolů. Břicho je mírně vtaženo. Široká hruď sahá až k loketním kloubbům. Rovné končetiny mají masivní kosti. Tlapky jsou velké, tzv. kočičí. Zadní tlapky jsou oválnější. Robustní krk nemá kožní laloky.
Pro svůj duševní i fyzický potřebuje prostor. Tohoto psa neuspokojí malá procházka třikrát denně. Ideální je, má-li k dispozici rozlehlý, oplocený pozemek. JAké je zrovna počasí, jej příliš nezajímá. Dáte-li tomuto psu možnost pravidelně pobývat ve vaší společnosti, lze jej vychovat i venku, i když kotec, jakkoliv velký, není proto toto plemeno vhodným příbytkem. Odedávna jsou tito psi zvyklí, že mají k dispozici velká území a nají-li k tomu možnost, pak se z vlastní iniciativity vydají na hodinku na procházku. Maremmansko-abruzzský pastevecký pes patří v dnešní době k oblíbeným hlídacím a společenským psům. Vzhledem k jeho poněkud svéhlavé povaze nejsou psí sporty pro něj to pravé.
Maremmansko-abruzský pastevecký pes zpravidla dobře vychází s ostatními psy a domácími zvířaty. Vůči dětem je většinou trpělivý a tolerantní. K neznámým lidem se chová rezervovaně. Nežadoucím osobám nedá šanci vkročit na střežené území.
Tento pes není z těch, kteří by otrocky poslouchali vaše příkazy, zvláště když mu není jasná jejich užitečnost. To však neznamená, že se nedá vycvičit. Je dostatečně inteligentní na to, aby věděl, co po něm chcete. Výchovu založte na vzájemném respektu; pes citlivě reaguje na tón, jakým s ním mluvíme, vyžaduje klidně, avšak důsledné vedení
V srdci Itálie, v oblasti Abruzzo, uprostřed Apenin. Ve dne i v noci následují stádo na pastvinách. V noci leží blízko plotu, kde jsou ovce. Žijí v plné svobodě a je to jejich vlastní volba s pobytem stáda od prvních dnů života do posledních. Ráno stádo odejde bez lidské společnosti. Ovce se nevrátí večer z hor a psi jsou vždy s nimi! Nikdy své ovce neopustí, následují je všude a chrání je před vlky, medvědy a jinými divokými zvířaty, riskují své životy.
MUDI
Druhové zařazení psa: Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Výška v kohoutku: Pes i fena 38-47 cm
Hmotnost: 8-15 kg
Země původu: Maďarsko
Doba vzniku plemene : 15-18. století
Původní využití :Ovčácký pes
Základní charakteristika : Společník, ovčácký pes, psí sporty
Srst je hustá, lesklá, na těle a bedrech dlouhá a volnější, na hlavě a tlapách je krátká. Oficiální uznané barvy Mudi jsou: černá, hnědá, popelavá (modrá), bílá, žlutá a blue merle (v originále cifra - šedé skvrny na černém podkladě).
Mudi je inteligentní, velmi temperamentní pes, je vždy bdělý a pohotový, učenlivý, odvážný, ochranitelský, dokáže být veselý a přátelský, bývá mírně nezávislý.
Mudi je středně velký ovčácký pes. Hlava je protáhlá, má klínovitý tvar, směrem k nosu se zužuje, stop je mírný. Barva nosu je buď černá nebo koresponduje s barvou srsti. Oči jsou úzké, mírně šikmo posazené, s bdělým a inteligentním výrazem. Barva má být co nejtmavší. Uši jsou vysoko nasazené, stojaté, ve tvaru písmene V, dobře osrstěné a velmi pohyblivé. Tělo je téměř stejné délky jako výšky v kohoutku. Horní linie těla mírně klesá ke krátkým, středně širokým bedrům. Ocas je středně vysoko nasazený, bohatě osrstěný. V klidu visí dolů, při pozornosti je šavlovitě zvednutý nad úroveň zad.
Co se pohybu týče, je mudi přizpůsobivý. Tito psi jsou vhodní pro různé sporty, např. cviky obratnosti nebo fly-ball.
K cizím psům i kočkám je přátelský, stejně tak k ostatním zvířatům, které s ním žijí v jedné domácnosti. Nemá lovecké instinkty.K dětem má výborný vztah, dokáže jim být veselým a neúnavným společníkem při hrách. Děti by však vždy měly být obeznámeny s tím, jak mají se psem zacházet a jak se k němu mají chovat.
Mudi je inteligentní, velmi temperamentní pes, je vždy bdělý a pohotový, učenlivý, odvážný, ochranitelský, dokáže být veselý a přátelský, bývá mírně nezávislý. Protože však bývá tvrdohlavý, je potřeba jej důsledně vychovávat již od mládí a ukázat mu, kdo je pánem. Musí cítit již od štěněte jeho pevnou ruku. Při výcviku je třeba jej motivovat, miluje hru a změnu, a tomu je vhodné přizpůsobit výcvik. Ke svému pánovi i k celé rodině je mudi velmi přátelský a přítulný, má velmi silnou touhu svou rodinu ochraňovat. V rodině se většinou upíná na jednu osobu. K cizím lidem je přirozeně nedůvěřivý, ale ne agresivní. Přátelé rodiny si nejprve musí získat jeho důvěru.
Plemeno Mudi vzniklo pravděpodobně někdy mezi 15. a 18. stoletím, nelze to však říci jednoznačně, kvůli zmatkům v názvosloví. Za hranicemi Maďarska není dodnes příliš známé. Mudi byl objeven jako místní honácký typ psa se silnými, již existujícími chovnými znaky, nebyl však vytvářen k ideálu honáckého psa, ale k práci a co nejlepšímu výkonu. O poznání a odlišení od ostatních malých maďarských honáckých ovčáckých psů se zasloužil ředitel národopisného muzea dr. Deszo Fényes, který se stal také zakladatelem chovu tohoto plemene. Dr. Fényes tyto psy objevil na začátku 20. století v Maďarsku, okolo města Bogárd. Byli to pracovní honáčtí psi, kteří honili ovce, skot i prasata. Bohužel neexistují žádné záznamy z dřívější historie, neboť pastevci neposuzovali psy podle exteriéru, nýbrž pouze podle pracovních schopností. Dr. Fényes skupoval představitele těchto psů, kteří nejlépe vyhovovali jeho představám, a založil s nimi chov. Poprvé mudiho představil na výstavě psů v Budapešti v roce 1936. V tomto roce také vznikl první plemenný standard. Toto plemeno ještě není zcela vyšlechtěno, existuje stále více typů - do chovu jsou vybíráni psi, kteří jsou zcela jasně odlišeni od puliho a pumiho, a kteří se co nejvíce přibližují chovatelskému cíli.
NĚMECKÝ OVČÁK
Druhové zařazení psa: Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Výška v kohoutku: Pes 60-65 cm, fena 55-60 cm
Hmotnost: 22-40 kg
Země původu: Německo
Doba vzniku plemene : 19. století
Původní využití :Ovčácký, služební pes, hlídač
Základní charakteristika : Služební pes, hlídač, společník
Korektní osrstění německého ovčáka je patrová srst s podsadou. Krycí srst má být co možná nejhustší, tvrdá a pevně přiléhající. Hlava včetně vnitřku ušních boltců, přední strana končetin, tlapy a prsty krátce osrstěny. Srst na krku poněkud delší a bohatší. Na zadní straně končetin, až po zápěstí a popř. až po hlezno, je srst delší, na zadní straně stehen tvoří mírné kalhoty.Barva srsti je černá s červenohnědými, hnědými, žlutými až světlešedými znaky. Celočerná, jednobarevně šedá, nebo šedá s tmavým vlkošedým zbarvením. S černým sedlem a maskou. Nenápadné malé bílé znaky na hrudi nebo světlé zbarvení na vnitřních stranách končetin jsou přípustné, ač nežádoucí. Čenich musí být vždy u každého zbarvení černý. Psi bez masky, se světlýma až pichlavě žlutýma očima, světlých až bělavých znaků na hrudi a na vnitřní straně končetin, s bílými drápy nebo červenou špičkou ocasu se považují za slabě pigmentované. Podsada je vždy lehce našedlá.
Německý ovčák musí být povahově vyrovnaný, pevných nervů, sebevědomý, absolutně přirozený (s výjimkou vydráždění), zcela dobromyslný, ale pozorný a ovladatelný. Musí mít odvahu, bojovnost a tvrdost, aby byl vhodný jako doprovodný, strážní, služební, pastevecký pes a pes k obraně.
Německý ovčák je silný a statný pes. Je to pes střední velikosti. Psi jsou znatelně mohutnější než feny. Jeho hlava by měla odpovídat velikosti jeho těla. Nos by měl být celý černý, čenich silný. Oči má ve tvaru mandle a mají tmavou barvu. Uši má vzpřímené, sbíhající se do špičky. Hřbet má německý ovčák pevný a svalnatý. Ocas má dlouhý, silný a značně osrstěný.
Tento pes stále vyžaduje pohyb, který mu musíme v dostatečné míře poskytnout. Ideální pro jeho kondici jsou dlouhé procházky nebo nějaké zaměstnání, kde se bude realizovat jeho chuť do práce. Při moc rychlém vývinu se stává, že se jim pomalu tvrdnou kosti a může vzniknout křivice. Německý ovčák se proto musí vhodně krmit a nesmí se přetěžovat.
Neexistuje všestranější pracovní plemeno, než je německý ovčák. Dobrý čich, nadprůměrná inteligence, schopnost rychle reagovat, velká ochota vyhovět a vynikající pozornost - to jsou vlastnosti, které příroda dala německému ovčákovi do vínku. Většina zástupců tohoto plemene má navíc vyrovnanou a dobrosrdečnou povahu. Tito velmi houževnatí a značně energičtí psi se perfektně hodí k lidem, kteří se chtějí svému psu hodně věnovat. Německý ovčák je známý svou inteligencí. Má vlohy pro jakýkoli výcvik. Známá je také jeho vytrvalost. Tento pes se často používá jako pracovní pes pro různé účely. Je to také pes vhodný do rodiny. Jestliže je německý ovčák dobře vychován, vychází dobře s ostatními psy, domácími zvířaty a dětmi. Ovšem k neznámým návštěvníkům je nedůvěřivý. Od přírody je tento pes vázán na své teritorium, takže nemá tendenci utíkat.
Jak už bylo zmíněno, německý ovčák je velice učenlivý pes a dá se dobře vycvičit. Nicméně výcvik musí být důsledný již od raného věku. Je potřeba mu věnovat opravdu dostatek času. Hodně pracujte se svým hlasem. V období sedmého až čtrnáctého týdne života probíhá u štěněte důležitá fáze vývoje, ve které je velmi citlivý na okolní prostředí. V této fázi bychom ho měli naučit, aby neměl strach z cizích lidí a zvířat, což se poté kladně odrazí v jeho budoucích letech. Německý ovčák je znám svou schopností plně poslouchat svého pána. Má vlohy se plně podřídit rozkazům a povelům, ale k těmto dovednostem ho musíme postupně dovést cestou učení, nikoli bitím. Při užití násilí se pes stane bázlivým až nebezpečným svému okolí.
Toto plemeno se vyvinulo na přelomu 19. a 20. století z německých selských psů. Název napovídá, že jeho hlavním úkolem bylo hlídání stád ovcí a dobytka. Z důvodu přísného výběru se hlavními vlastnostmi těchto psů staly pracovitost, poslušnost a odvaha. Také byl používán za I. světové války v německé armádě. Posléze byl německý ovčák dovezen také do USA a Velké Británie. V mnoha zemích se dnes chová jako všestranný pes.
PIKARDSKÝ OVČÁK
Druhové zařazení psa: Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Výška v kohoutku: Nezadáno
Hmotnost: Nezadáno
Země původu: Nezadáno
Doba vzniku plemene : Nezadáno
Původní využití :Nezadáno
Základní charakteristika : Nezadáno
PODLAHAŇSKÝ OVČÁK
Druhové zařazení psa: Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Výška v kohoutku: Nezadáno
Hmotnost: Nezadáno
Země původu: Nezadáno
Doba vzniku plemene : Nezadáno
Původní využití :Nezadáno
Základní charakteristika : Nezadáno
POLSKÝ NIŽINNÝ OVČÁK
Druhové zařazení psa: Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Výška v kohoutku: Pes i fena 42-50 cm
Hmotnost: 13-16 kg
Země původu: Polsko
Doba vzniku plemene : novodobý chov 19. století
Původní využití :Ovčácký a honácký pes
Základní charakteristika : Ovčácký a honácký pes, hlídač, vhodný do rodiny
Srst je dlouhá, splývavá, hrubá, s bohatou podsadou. Zbarvení je libovolné s jakýmikoliv znaky. Jediným problémem u tohoto vcelku nenáročného a bezproblémového psa je srst, která vyžaduje každodenní péči. Psa koupejte jen v případě nutnosti.
Polský nížinný ovčák je velmi vytrvalý, temperamentní, samostatný, dominantní, velice ostražitý, velmi odvážný, nepodplatitelný, společenský, velice věrný svému pánovi a jeho rodině. Jeho klidný a vyrovnaný charakter mu dovoluje být průvodcem nevidomých lidí.
Jde o plemeno služebních psů. Tělo není příliš roztažené. Hlava je nevelká, klínovitého tvaru, pokryta dlouhou, trčící srstí, která ukrývá tmavé výrazné oči. Uši jsou nevelké a visící. Záda rovná, s jasně zřetelnou páteří.
Snažte se zajistit polskému nížinnému ovčákovi hodně pohybu, neobejde se bez něj. Polský nížinný ovčák se hodí pouze k lidem, kteří mu dokáží poskytnout dostatek prostoru k hlídání či vybití energie vycházkami.
Tento pes je od přírody trochu nedůvěřivý, ale jakmile si získáte jeho důvěru bude vaším nejlepším přítelem. Rodina je pro něj velmi důležitá a nadevše ji miluje, rozhodně není vhodným psem k zavření do kotce. Věnujte mu náležitou pozornost.
Výchova polského nížinného ovčáka probíhá většinou bez problémů, měla by začít již od ranného věku štěněte. Výchova musí být důsledná, ale také založená na vzájemném respektu. Povaha nížinného ovčáka není komplikovaná a jakmile pochopí vaše pravidla, nebude je porušovat.
Chovatelští fanoušci předpokládají, že polský nižinný ovčák tvoří spojovací článek mezi starobylými asijskými šňůrovitými honáckými psy, přivezených do Evropy před více než 1000 lety, a mnohem novodobějšími chundelatými honáky, jako jsou skotská border collie a holandský shapendoes.Po 2.sv. válce pilní polští chovatelé plemeno obnovili.Dnes je oblíbené nejen v Polsku, kde jsou tito psi běžně chováni jako společníci, přesto zůstali skvělými ovčáckými psy.
PULI
Druhové zařazení psa: Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Výška v kohoutku: Pes i fena 36-48 cm
Hmotnost: 9-18 kg
Země původu: Maďarsko
Doba vzniku plemene : kolem roku 900
Původní využití :Nahánění ovcí
Základní charakteristika : Ovčácký pes, společník
Srst puliho je velmi typická. Tento pes je bohatě pokryt dlouhými plotnami zplstnatělé srsti. Puli se nejčastěji vyskytuje černý, ale i bílý, špinavě bílý a „maszkos fako“ (černá a meruňková). Teprve přibližně po třech letech má puli „hotovou“ svou typickou srst. Jemná podsada nevypadává, ale zplstnatí dohromady s delší a tvrdší krycí srstí. Pokud je třeba, musí se zplstnatělé kusy srsti od sebe odtrhávat rukou, aby se plotny mohly vytvořit. Výhodou této srsti je, že jen málokdy ztrácí chlupy, nevýhodou však je, že se v ní mohou uchycovat větvičky a špína. Puliho koupejte raději v létě, protože trvá několik dní, než srst řádně proschne.
Inteligentní a učenlivý, temperamentní, živý, je dobrým hlídacím psem, věrný rodině. Toto plemeno se přizpůsobí okolnostem, ale zůstává maličko nezávislé. Puli velice málo utíká.
Jedná se o středně velikého, teriérům podobného ovčáckého psa, který je vždy naladěn na žertování a legraci. Jeho charakter teriéra nejlépe dokazuje jeho hlava. Obličejová partie je protažená a horní třetina vztyčených uší se sklápí dopředu. Tělesná stavba je kvadratická. Díky jeho neustálé pozornosti je nesení jeho krku vyšší než u průměrných psů. Středně dlouhá, zvlněná srst tvoří kudrny. Pumi se vyskytuje ve více barevných rázech, ale vždy musí být jednobarevný.
Puli je v sedmém nebi, když si může hrát a vztekat se, a díky jeho zvláštní srsti je na to nádherný pohled. Máte-li chuť, můžete s ním do kursu fly-ballu nebo obratnosti. Při těchto psích sportech si puli rozhodně neudělá ostudu.
Puli vychází dobře s ostatními psy, domácími zvířaty a dětmi. Mají sklon zvláště přilnout k jedné osobě v rodině.
Toto plemeno vyžaduje důslednou výchovu, především v prvním roce života. Puli nemají rádi nudné úkoly, ale milují vyzývavé hry. Vymýšlejte proto pestré úkoly a prokládejte je hrami. Puli se poměrně rychle učí.
Pumi vznikl v 17. – 18. století v Maďarsku křížením primitivních puli s importovanými německými a francouzskými psy podobnými teriérům s postavenýma ušima. Za samostatné plemeno se považuje od počátku 20. století.
PUMI
Druhové zařazení psa: Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Výška v kohoutku: Pes i fena 33-48 cm
Hmotnost: 8-13 kg
Země původu: Maďarsko
Doba vzniku plemene : kolem roku 1600
Původní využití :Nahánění dobytka
Základní charakteristika : Hlídací pes, společník
Toto plemeno vzniklo z plemena Puli. Křížením z pomeraniany nebo snad s pudly ztratil tento pes provazovitou srst svého maďarského předka. Místo toho je srst dlouhá, hustá a kadeřavá. Pumi má polodlouhou srst, jejíž hojné chlupy rostou hustě vedle sebe. Na některých místech jsou chlupy kratší a drsnější, jinde pak o něco delší a pokroucené. Tato srst dodává psovi zanedbaného vzhledu. Nejčastější jsou břidlicové nebo šedé odstíny, vyskytují se i černé a bílé, avšak bílé skvrny jsou nepřípustné. Srst pumiho nevyžaduje mnoho péče. Češte srst přibližně jednou za týden a odstraňujte přebytečné chlupy ze zvukovodu. Na výstavu je nutná zvláštní úprava.
Pozorný, ostražitý, rád štěká, statečný, energický a temperamentní, inteligentní, učenlivý a střízlivý. U nás jsou pumi vzácní, jelikož velká hustota obyvatel ponechává jen málo místa pro podnikavého a samostatného dobrodruha, jako je pumi.
Jde o plemeno služebních psů. Je to živý pes, střední velikosti. Postava je silného, šlachovitého typu. Kostra je lehká, svaly mohutné a vyduté. Hlava je úměrná tělu, s protáhlým čenichem, klínovitá, delší než u Puli. Uši jsou zpola stojaté, jejich konečky visí dopředu. Krk je svalnatý. Záda rovná a silná. Ocas vysoko nasazený, někdy se kupíroval na třetinu.
Pumi je jako stvořený pro život v přírodě. Tato rasa je nejspokojenější na farmě, kde si pes sám najde nejrozličnější úkoly, jako např. hlídání pozemků nebo zahánění dobytka. To neznamená, že nemůžete pumiho držet ve městě, ale v tom případě pro něj musíte najít nějakou náhradní „práci“. Tito psi mají dobré výsledky v psích sportech, jako např. fly-ball nebo obratnost.
Pumi může být poněkud ostýchavý a nedůvěřivý ve svém chování k cizím lidem. Existují rasy, které se lépe hodím pro rodinu s dětmi, ale dobře vychovaný pumi nebude mít s kontaktem s dětmi žádné problémy, pokud jej nebudou škádlit.
Výchova pumiho není složitá. Toto plemeno je dost inteligentní, aby rychle pochopilo, co se po něm chce. Pokud bydlíte v hustě obydlené čtvrti, je rozumné naučit psa ztichnout po několikerém zaštěkání.
Jde o plemeno maďarských pasteveckých psů. Vznikl pravděpodobně zkřížením Puli. Je možné, že v jeho žilách také koluje krev francouzských a německých pasteveckých psů. Plemeno se dotvořilo začátkem 19.století. Využívá se jako universální pes na farmě, pase velký rohatý skot, ovce, prasata, kozy. V poslední době se výborně hodnotí jako policejní a hlídací pes. Za hranicemi Maďarska je však k vidění velice zřídka.
SAARLOSŮV VLČÁK
Druhové zařazení psa: Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Výška v kohoutku: Pes i fena 70-75 cm
Hmotnost: 36-41 kg
Země původu: Nizozemí
Doba vzniku plemene : kolem roku 1900
Původní využití :Zlepšení psího chovu
Základní charakteristika : Hlídací pes, pracovní plemeno, společník
Saarlosův vlčák mění srst dle ročního období. V zimě má hustou podsadu a kolem krku dobře viditelný límec. Barva srsti je vlkošedá ve všech odstínech, hnědá ve všech odstínech, světle krémová až bílá. Bílá barva je dnes již velice vzácná. Skvrny na srsti nejsou přípustné.
Živý, energií oplývající pes s hrdým a samostatným charakterem. Je poslušný ze své svobodné vůle, nejde o otrockou poslušnost. Ke svému majiteli je velice pevně a spolehlivě vázán. K cizím se chová rezervovaně a poněkud nedůvěřivě. Jejich rezervovanost a vlčí odstup v neznámých situacích je pro Saarloosy typická plemenná vlastnost. Pokud se cizí člověk přiblíží k Saarloosovi, měl by uznat toto jejich chování, zdrženlivost a plachost, vlastnost dědičně nesenou. Vynucený kontakt s cizí osobou může vést k tomu, že plachost, úprk - převládne. Při znemožnění útěku Saarloos vypadá znepokojeně, nikdy není agresivní.
Pes je podoben svému divokému předkovi - vlkovi. Stavbu těla má pevnou, silnou s dobře vyvinutými svaly. Je delší než vyšší. Hlava je podobna hlavě vlčí, měla by být v dobrém poměru k tělu. Oči jsou středně velké, šikmé, měly by být barvy žluté. Na barvě a posazení očí záleží, protože světlá barva právě budí dojem vlka. Uši má Saarlosův vlčák vztyčené a jemně zašpičatělé. Neměly by mít ostrou špičku. Jsou velice pohyblivé a vyjadřují náladu psa. Hřbet psa je rovný, silný a bedra jsou svalnatá. Hrudník není příliš mohutný, kazil by ráz vlčího plemene. Ocas je nesen ve tvaru šavle, je nasazen poměrně hluboko.
Saarloosův vlčák budí dojem čilého, obezřetného a milujícího psa s rezervovaným postojem k neznámým lidem a prostředí. Toto nejsou projevy bojácnosti. Jednou z význačných vlastností Saarloose je samostatnost.
Saarlosův vlčák nezapře povahu svých předků. Vlčí povaha převažuje v jeho genech a má sklony k tuláctví a nevyrovnanému chování. Pes velmi lehce zdivočí, i když jeho povaha je zjemněna prvky genů německého ovčáka. Sklony k lovu mu však zůstaly a dodnes mu neunikne drobná zvěř. Je poslušný pouze pokud chce on sám, jeho poslušnost si nemůžeme vynutit. K cizím lidem je Saarlosův vlčák nedůvěřivý a raději se dá na ústup. Tento pes není agresivní.
Saarloosův vlčák je absolutně nevhodný pro člověka se sklony k tvrdému zacházení či využívání kontrastních a donucovacích metod při výcviku! Násilím se u těchto psů ničeho nedosáhne! K výchově a výcviku je třeba použít pozitivní motivaci. Plná kapsa pamlsků a stále dobře naladěný trpělivý páníček je to pravé. Saarloosovi vlčáci jsou velmi silně citově vázáni k lidem a prostředí, které znají. Nesnáší změny, jízdě autem se musí učit. Tak jako všechno v jejich životě, i jízdu autem je nutné spojit s něčím příjemným. Pokud budete jezdit jen k "veterináři" již po třetí svého psa do auta nedostanete. Jejich chování je kontrolováno daleko více vrozenými instinkty, než vůlí člověka, přestože svého pána nade vše milují jsou velmi samostatní. Podobně jako u československého vlčáka je zapotřebí štěně dokonale a včas socializovat. Období mezi 3 a 16 týdnem jejich života je velmi důležité. V tomto období je nezbytně nutné, aby štěňata byla brána do ruky co největším počtem osob a všechny zážitky a podněty byly pozitivní. Úloha kvality výchovy během prvních týdnů a i celého prvního roku života saarloosova vlčáka je velmi důležitá a zanedbaná socializace se nikdy již nedožene. Je třeba však vědět, že i sebelepší socializace vrozené vzorce chování nezmění.
Toto mohutné plemeno bylo vyvinuto v Nizozemsku Leendertem Saarloosem, který vycítil, že tito současní psi slábnou v důsledku kyčelních dysplasií a podobných stavů. Rozhodl se situaci napravit a vytvořil nové plemeno křížením Německého ovčáka zpětně s vlkem. Saarloos zemřel v roce 1969, právě 6 let předtím, než jeho plemeno bylo uznáno Holandským kynologickým svazem.
SLOVENSKÝ ČUVAČ
Druhové zařazení psa: Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Výška v kohoutku: Nezadáno
Hmotnost: Nezadáno
Země původu: Nezadáno
Doba vzniku plemene : Nezadáno
Původní využití :Nezadáno
Základní charakteristika : Nezadáno
ŠIPERKA
Druhové zařazení psa: Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Výška v kohoutku: Nezadáno
Hmotnost: Nezadáno
Země původu: Nezadáno
Doba vzniku plemene : Nezadáno
Původní využití :Nezadáno
Základní charakteristika : Nezadáno
WELSH CORGI PEMBROKE
Druhové zařazení psa: Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Výška v kohoutku: Nezadáno
Hmotnost: Nezadáno
Země původu: Nezadáno
Doba vzniku plemene : Nezadáno
Původní využití :Nezadáno
Základní charakteristika : Nezadáno
