zdroj: www.svetpejsku.cz
ANGLICKÝ SETR
Druhové zařazení psa: Ohaři
Výška v kohoutku: psi 65-68cm, feny 61-65cm
Hmotnost: 25-30kg
Země původu: Anglie
Doba vzniku plemene : kolem roku 1800
Původní využití :Lov velké zvěře
Základní charakteristika : Lovecký pes, vhodný do rodiny.
Srst dlouhá a hedvábná. Zbarvení: černo-bílé, oranžovo-bílé, žluto-bílé, hnědo-bílé a trikolorní.Tento setr se musí občas trimovat, přičemž se odstraňuje přebytečná (stará) srst. Pokud se chcete se svým setrem zúčastnit výstav, zaslouží si srst více péče. Pokud ne, k udržení dobré kondice srsti mezi jednotlivým trimováním postačí zastřihávat přebytečné chlupy mezi polštářky na tlapkách a pod ušima. Toto je důležité, aby zvukovod mohl "dýchat", čímž se dá předejít zánětům.
Přátelský, mírný, citlivý, živý, oddaný své rodině, inteligentní, společenský, opatrný.
Spíše větší, nápadně elegantní a ušlechtilý pes. Hlava dlouhá, s výrazným stopem a hranatou čenichovou partií. Oči měkkého, ale živého výrazu. Uši středně dlouhé, nízko nasazené, přiléhající k lícím, porostlé dlouhou hedvábnou srstí. Krk delší, svalnatý a elegantní. Tělo silné, ale ne těžké, s krátkým a rovným hřbetem, širokým a hlubokým hrudníkem. Končetiny rovné, svalnaté, silných kostí, na zadní straně s "praporci". Ocas nasazený v úrovni hřbetu, středně dlouhý, nezatočený, s hedvábnou "vlajkou".
Anglický setr potřebuje poměrně mnoho pohybu. Berte jej proto pravidelně a na dlouhé procházky a nechte jej, až úplně dospěje, běhat vedle kola. Toto plemeno se nijak zvlášť nedrží svého teritoria, a proto se ve své zahradě postarejte o dobrý plot.
Toto plemeno vychází od přírody dobře s ostatními psy a domácími zvířaty a ani společnost dětí pro něj není žádným problémem. Protože jsou angličtí setři opravdoví lidumilové, každého přátelsky přivítají.
Výchova není obtížná, pokud počítáte s tím, že může být občas poněkud svéhlavý. Tento pes reaguje nejlépe na důslednou, ale láskyplnou výchovu. V některých případech je radno navštěvovat kurs pro štěňata.
Setři patří k nejmladším loveckým psům, vznikli až po rozšíření střelných zbraní, čemuž odpovídal typický způsob práce: na zvěř upozorňovali podobně jako ohaři zvláště strnulým postojem, tzv. vystavováním, často při něm přisedajíce (odtud zřejmě mají i jméno "to set" znamená v angličtině "sedět"). Rozhodující podíl na vzniku anglického setra má E. Lawerack, jenž již od roku 1825 choval setry nejen na výkon, ale i na exteriér.
BRETAŇSKÝ OHAŘ
Druhové zařazení psa: Ohaři
Výška v kohoutku: Pes 48-50 cm, fena 47-49 cm
Hmotnost: cca 15 kg
Země původu: Francie
Doba vzniku plemene : roku 1907
Původní využití :Lovecký pes
Základní charakteristika : Lovecký pes, vhodný do rodiny.
DÁNSKÝ OHAŘ KRÁTKOSRSTÝ
Druhové zařazení psa: Ohaři
Výška v kohoutku: Nezadáno
Hmotnost: Nezadáno
Země původu: Nezadáno
Doba vzniku plemene : Nezadáno
Původní využití :Nezadáno
Základní charakteristika : Nezadáno
DRENTSKÝ KOROPTVÁŘ
Druhové zařazení psa: Ohaři
Výška v kohoutku: Pes i fena 55-63 cm
Hmotnost: 20-30 kg
Země původu: Nizozemí
Doba vzniku plemene : 16. století
Původní využití :Lovecký pes
Základní charakteristika : Lovecký pes, vhodný do rodiny.
Srst je hustá, polodlouhá. Zbarvení je bílé, s hnědými nebo oranžovými plotnami, popřípadě s tříslovými odznaky nebo grošováním. Plášťové rozložení barev je sice přípustné, ale nežádoucí. Tzv. pastýřským hřeblem kartáčujte jednou týdně převážně místa s delší srstí. Občas kontrolujte čistotu zvukovodu a přebytečné chloupky mezi polštářky na tlapkách zastřihávejte.
Pozorný, přítulný, mírný, ostražitý, inteligentní, zvědavý, poslušný, vyrovnaný. Špatně snáší život v boudě. Tento pes štěká, pokud zavětří nebezpečí.
Pes vyvážené tělesné stavby, se suchým svalstvem, čistých linií. Jeho tělo prozrazuje sílu a také schopnost rychlého běhu, který je nezbytný pro loveckého psa. Jeho klínovitý čenich je o něco kratší než mozkovna. Pysky jsou dost suché, nejsou spuštěné. Jeho tělo je o něco delší, než je výška v kohoutku, má tedy obdélníkový rámec. I když ve skutečnosti srst po těle není nijak dlouhá, přesto budí dojem, že je plemeno dlouhosrsté, díky tomu, že jsou dlouhou a bohatou srstí porostlé uši, krk, spodní strana hrudníku, tvoří praporce na končetinách a ocas je chundelatý, porostlý bohatou srstí kolem dokola.
Toto plemeno potřebuje poměrně hodně pohybu. Můžete jej nechat běhat vedle kola nebo plavat a ocení i aportování a delší procházky. Pokud máte jeden týden méně času, nemusíte se bát, že by tento pes otravoval, musí se však cítit jako člen rodiny.
Kontakt s dětmi je obvykle velmi dobrý, ani s domácími zvířaty nebude problém. Koroptváři jsou ostražití, nejsou však nepříjemní k cizím lidem.
Tohoto psa vychovávejte důsledně, ale mírně. Protože rychle chápou, co se od nich očekává, jsou to dobří žáci.
Toto plemeno vzniklo během 16. století ze psů, kteří pocházeli ze Španělska a přišli přes Francii, říkalo se jim "Spioenen" nebo "Spaniolen". V Nizozemí jim dali jméno "Patrijshond", což značí "koroptvář". Na východě země, zvláště v provincii Drente, bylo toto plemeno chováno čistokrevně, bez přikřížení jiných zahraničních plemen, jak se často dělo v jiných případech. 15. května 1943 bylo toto plemeno oficiálně uznáno Raad van Beheer op Kynologiích Gebied in Nederland. Tento záměr byl živě podporován baronem van Hardenbroek a pány van Heek a Quartero. Toto plemeno je příbuzné s "malým münsterlandským ohařem" a s "francouzským dlouhosrstým ohařem". Chovatelský klub tohoto plemene byl založen 5. června 1948 pod názvem "Nederlandse Vereniging de Drentsche Patrijshond".
Srst je jemná, rovná nebo velmi lehce zvlněná. Barvy jsou bílá s oranžovou, bílá s kaštanově hnědou nebo šedý bělouš s oranžovými či kaštanovými plotnami. Péče o srst tohoto psa není velkým problémem. Občasné kartáčování, především na hustěji ochlupených místech, kde snadněji plstnatí, postačí k udržení srsti v dobré kondici. Kontrolujte pravidelně čistotu zvukovodu.
Živý, inteligentní, rád aportuje, někdy poněkud svéhlavý, málo štěká, mírný a přítulný, poslušný. Ve Francii je tento vynikající a neúnavný všestranný lovecký pes velmi oblíben u myslivců.
Menší podsaditý pes kvadratické tělesné stavby. Hlava úměrná k tělu . Oči tmavě jantarové. Uši vysoko nasazené, kratší, zakulacené, porostlé vlnitou srstí. Krk středně dlouhý, bez laloku. Tělo čtvercové, s hrudníkem dosahujícím k loktům, dobře vyznačeným kohoutkem a krátkým, vždy rovným hřbetem. Končetiny rovné, svalnaté. Ocas buď od narození chybí nebo se krátí na 10 cm, ukončený zkadeřenou srstí.
Přestože se tento pes velmi dobře přizpůsobí své roli domácího psa, zůstane vždy loveckým psem tělem i duší. Nespokojí se proto se třemi krátkými procházkami denně. Zvažte možnost chodit s ním na lov, uspokojíte tím totiž nejen jeho potřebu pracovat, ale i potřebu pohybovat se. Náhradní aktivitou může být fly-ball nebo obratnost, ale i plavání a aportování.
Dobře vychovaný pes je milý k dětem a vychází dobře s ostatními psy a domácími zvířaty. Pokud větří nebezpečí hodně štěká.
Výchova tohoto ohaře není složitá, neboť jsou to inteligentní, rychlí a poslušní žáci. Počítejte však s tím,, že jsou velice citliví na tvrdá slova a určité nálady pána.
Tvoří přechod mezi klasickými ohaři a španěly. Je blízkým příbuzným špringlšpaněla, který se zřejmě podílel na jeho formování, stejně jako později Anglický setr.
ČESKÝ FOUSEK
Druhové zařazení psa: Ohaři
Výška v kohoutku: Pes 60-66 cm, fena 58-62 cm
Hmotnost: 22-34 kg
Země původu: Česká republika
Doba vzniku plemene : 19. století
Původní využití :Lovecký pes
Základní charakteristika : Lovecký pes, vhodný do rodiny.
Srst je hrubá, nejčastějším zbarvením je hnědá s prokvetlými odznaky (hnědý bělouš), s plotnami nebo bez nich, vyskytuje se i čistě hnědá nebo hnědá s bílým předhrudím. Péče o srst spočívá pouze v občasném vyškubání a odstranění chlupů ze zvukovodu.
Přátelský, inteligentní, mírný,k přítulný, poslušný a ostražitý. V domě je klidný, venku je aktivní a tvrdý sám k sobě. Český fousek je všestranný lovecký pes.
Český fousek je vysoký pes, s dobře vyvinutými svaly, s dlouhýma nohama i hrudníkem a silným krkem. Oči jsou tmavé, s chytrým a pozorným pohledem. Na čumáku jsou nevelká obočí, kníry a fousy na bradě. Uši jsou posazené nad linií očí. Ocas se dříve kupíroval.
Český fousek je loveckým psem tělem i duší a potřebuje si tedy vybít svoji energii. Pokud nemáte možnost chodit s ním na lov nebo vás to neláká, pak je nitné nechat jej pravidelně běhat vedle kola a také volně pobíhat a hrát si. Udržíte jej tak v dobré psychické i fyzické kondici.
Vychází perfektně s ostatními psy a domácími zvířaty, i když jeho lovecký pud by mohl působit problémy např. kočkám. Také společnost dětí velmi dobře snáší, pokud jej děti respektují.
Protože jsou tito psi učenliví a rychle chápou, není jejich výchova nijak složitá. Postarejte se mu však o proměnlivý trénink, protože pokud bude muset dělat stále to samé, bude protestovat.
Český fousek byl vyšlechtěn v polovině 19. století v Česku a již od počátku zde sklízel ohromnou popularitu. Nosí v sobě krev německých hrubosrstých a krátkosrstých ohařů, která mu byla doplněna s postupem času, jak se český foudsek formoval. Je oblíbený nejen v Česku, ale i za hranicemi.
FRANCOUZSKÝ DLOUHOSRSTÝ OHAŘ
Druhové zařazení psa: Ohaři
Výška v kohoutku: Pes 55-61 cm, fena 54-59 cm
Hmotnost: 25-30 kg
Země původu: Francie
Doba vzniku plemene : 18. století
Původní využití :Lovecký pes
Základní charakteristika : Lovecký pes, vhodný do rodiny.
Srst je dlouhá, bohatá, jemná, rovná nebo vlnitá. Srst je vždy bílá s kaštanově hnědými skvrnami a tečkami nebo bez nich. Tohoto ohaře musíte přibližně jednou týdně dobře učesat a vykartáčovat.
Milý, inteligentní a učenlivý, poslušný, energický, přítulný, klidný v domě, má dobrý čich a velkou výdrž. Tento ohař většinou velmi málo štěká.
Francouzský dlouhosrstý ohař je urostlý, kompaktní a energický pes, dostatečně tělesně vyvinutý, více podobný setru, než španělu. Výčka v kohoutku je 55 až 61 cm, hmotnost 25 až 30 kg. Hlava je široká, s hranatou prodlouženou čenichovou partií a výrazným stopem. Oči jsou velké, v temně nebo světle-hnědém zbarvemí, s inteligentním a živým výrazem. Čenich nosu je hranatý a tmavý v barvě zbarvení psa. Uši jsou dostatečně dlouhé, zavěšené, porostlé dlouhou hedvábnou srstí. Ocas je tlustý, nasazený pod linií hřbetu, v akci nesený vodorovně. Hrudník je hluboký, ale ne příliš široký.
Tento ryze lovecký pes by samozřejmě neměl celý den ležet doma. Nemáte- li možnost jít s ním na lov nebo pokud nemáte v tomto směru žádné ambice, postarejte se mu o dostatek pohybu jiným způsobem. Většina psů tohoto plemene rádo aportuje a plave.
Ať už jsou to ostatní psi, domácí zvířata nebo děti, tito psi jsou přátelští ke každému. Větří-li však nebezpečí, nechají se slyšet.
Výchova tohoto psa musí být mírná, ale důsledná. Toto plemeno vám chce obvykle vyhovět, a proto nebude výchova příliš obtížná.
Francouzský dlouhosrstý ohař byl vyšlechtěn ve Francii v 18. století. Je potomkem ohařů známých a popsaných Gastonem Febusem již za středověku. Tento pes byl tím, kdo stál na počátku vzniku různých druhů loveckých psů. Selekcí a šlechtěním se rozvinul do elegantního a atletického psa, dnes již pevného a odhodlaného, vynikajícího ve všech pracovních zkouškách. Vznikl ze středověkého kokrpaněla, později k němu byla přimíchána anglická krev. Počátkem 20. století plemeno téměř vyhynulo, francouzský šlechtitel psů Artur Enu však toto plemeno oživil. Francouzský dlouhosrstý ohař byl poprvé vystavován v Paříži v roce 1904, a v následujícím roce byl přijat jeho standard. Toto plemeno se rozšiřuje nejen ve Francii, ale také v dalších zemích Evropy, v USA i v Kanadě.
GORDONSETR
Druhové zařazení psa: Ohaři
Výška v kohoutku: Pes cca 66 cm, fena 62 cm
Hmotnost: 25-30 kg
Země původu: Skotsko
Doba vzniku plemene : 18. - 19. století
Původní využití :Lovecký pes
Základní charakteristika : Lovecký pes, vhodný do rodiny.
Srst je míně dlouhá s prapory na nohou a ocase, bez kudrlin. Srst je vždy černá se sytými kaštanově hnědými odznaky. Malá bílá skvrnka na hrudníku je přípustná. Gordonsetra pravidelně kartáčujte a kontrolujte čistotu zvukovodu. Přebytečné chlupy pod ušima musíte odstřihávat, aby zvukovod mohl dýchat, čímž se předejde eventuálním ušním zánětům. Srst na vnější straně ucha nesmíte nikdy stříhat - u ostatních setrů je to však povoleno.
Milý, přátelský, inteligentní, společenský, mírný a citlivý, ale také svéhlavý. Vyrovnaný, klidný a sebevědomý pes. Pánovi a jeho rodině včetně dětí je hluboce oddaný, vlídný však je i k ostatním lidem. Mimořádně inteligentní. I když je ze setrů nejpomalejší, vyrovná se jim všestranností a ochotou k práci.
Větší pes, o něco robustnější než ostatní setři, ale stále elegantní. Hlava hlubší, se širší mozkovnou, výrazným stopem a dlouhým čenichem. Oči tmavě hnědé, pronikavého a inteligentního výrazu. Uši středně velké, nízko nasazené, porostlé dlouhou hladkou srstí. Krk dlouhý, klenutý, bez laloků. Tělo přiměřeně dlouhé, s hlubokým, ale nepříliš širokým hrudníkem. Končetiny rovné, silné, plochých kostí, svalnaté. Ocas rovný nebo lehce zahnutý, dosahující k hleznům, nesený vodorovně nebo níže, s dlouhou hedvábnou "vlajkou".
Toto plemeno potřebuje poměrně mnoho pohybu. Běh vedle kola je výborným způsobem pohybu pro tohoto psa, počkejte s tím však, dokud pes zcela nevyroste. Gordonsetr, který má venku dostatek pohybu, je doma klidný. Psi tohoto plemena se nijak zvlášť nedrží svého teritoria, a dobrý plot proto není nadbytečným přepychem.
Již v mladém věku musíte toto plemeno pozitivním způsobem seznámit s nejrůznějšími lidmi, zvířaty, věcmi a situacemi. Jedině pak bude gordonsetr vyrovnaně vyrůstat. Gordonsetr vychází většinou dobře s ostatními psy a ani s dětmi nemá problémy, protože je to opravdový lidumil.
Výchova tohoto psa není složitá, pokud počítáte s tím, že může být poněkud svéhlavý. Gordonsetr proto potřebuje pána, který umí být láskyplný, ale také důsledný. Doporučujeme navštěvovat kurs pro štěňata.
Pochází ze Skotska. Za jeho tvůrce je považován vévoda z Richmondu a Gordonu, který se od konce 18. až do 19. století systematicky zabýval jeho chovem a přispěl k jeho odlišení od ostatních setrů, pravděpodobně za přidání krve kolie a bladhaunda. Roku 1927 vznikl samostatný klub a poté byl stanoven standard.
IRSKÝ ČERVENOBÍLÝ SETR
Druhové zařazení psa: Ohaři
Výška v kohoutku: Nezadáno
Hmotnost: Nezadáno
Země původu: Nezadáno
Doba vzniku plemene : Nezadáno
Původní využití :Nezadáno
Základní charakteristika : Nezadáno
IRSKÝ SETR
Druhové zařazení psa: Ohaři
Výška v kohoutku: Pes 58-67 cm, fena 55-62 cm
Hmotnost: 27-32 kg
Země původu: Irsko
Doba vzniku plemene : 18. století
Původní využití :Vystavovač a aportér
Základní charakteristika : Společník
Irský setr (Irish Red Setter) má na hlavě, předních stranách končetin a na konečcích ocasu srst krátkou a jemnou, na ostatních částech těla a končetin je mírně delší. Srst je hladká a zcela prostá kudrlin či kadeří. Na horních částech uší je srst pernatá, dlouhá a hedvábná. Na zadních částech předních i zadních končetin je srst dlouhá a jemná. Poctivé množství srsti je také na břiše, její kraje mohou být rozšířené až na hruď a hrdlo. Tlapky jsou mezi prsty dobře pernaté. Ocas je pokrytý třásněmi mírně dlouhých chlupů. Každé zpeření je rovné a hladké. Zbarvení je bohatě kaštanové, avšak bez stopy černé. Bílé zbarvení na hrudi, hrdle a prstech nebo malá bílá hvězda na čele či úzký pruh nebo požár na nosu nebo na tváři nejsou příčinou diskvalifikace.
Irský setr je svérázný, osobitý, atletický a velice kvalitní pes, s laskavým výrazem. Má značně vyvážené proporce. Svým temperamentem je horlivý a aktivní, povahou pak inteligentní, laskavý a velmi loajální.
Hlavu má dlouhou a hubenou. Čenich a lebka jsou stejné délky a paralelních linií. Lebku má oválnou s dobře ohraničeným týlovým výčnělkem. Stop je dobře definovaný. Nos má široce otevřená chřípí, jeho zbarvení je tmavě mahagonové, tmavě ořechové nebo černé. Čelisti mají téměř stejnou délku. Oči by neměly být příliš velké, mají tmavě lískovou nebo tmavě hnědou barvu. Uši jsou mírné velikosti a jemné textury, nízko, poněkud dozadu posazené, svěšené blízko u hlavy. Krk je poněkud delší, velmi svalnatý, ne příliš silný a mírně klenutý. Tělo je vždy úměrné velikosti psa. Hruď má hlubokou, vpředu dosti úzkou. Bedra má svalnatá a mírně klenutá. Ocas je mírné délky, úměrný k velikosti psa, dosti nízko posazený, u kořene silný, směrem ke konci se zužuje, je nošený v úrovni nebo pod linií zad. Přední končetiny má rovné, šlachovité a dobrých kostí. Zadeček má silný a široký. Zadní končetiny jsou od boků ke hleznům dlouhé a svalnaté, od hlezen k tlapkám pak krátké a silné. Tlapky má malé a velmi pevné, se silnými a klenutými prsty blízko u sebe. Pohyb je volný, při chůzi je hlava držená vysoko. Přední končetiny směřují dobře vpřed, jsou však zvedány jen nízko. Křížení nebo proplétání končetin je nepřijatelné.
Přestože jde o původně loveckého psa, dá se dobře chovat i v bytě. Názor, že potřebuje extrémně mnoho pohybu je diskutabilní. Je však nutné pravidelné venčení, alespoň 30 minut ráno a odpoledne, večer pak procházku prodloužíme. Nedoporučuje se mít psa střídavě ve venkovním kotci a doma, protože pobyt venku by pak mohl považovat za trest. Pokud je chován doma, vytvořte mu tichý koutek stranou rodinného ruchu.
Irský setr je inteligentní, trochu svéhlavý, ale přesto dobře cvičitelný pes. Z hlediska myslivosti je ovšem výcvik trochu náročnější než u ostatních loveckých psů, proto není mezi myslivci tak rozšířen. Přesto je to vynikající lovecký pes s dobrým nosem, výbornou pracovní způsobilostí, vytrvalostí, temperamentem a neutuchající ochotou k práci. Mezi majiteli je oblíbený také pro svoji hravost, přítulnost, laskavost a oddanost. Není agresivní, naopak je mírný, kamarádský a spolehlivý
Tento pes se velice snadno naučí to, co od něj očekáváte. Důslednou, láskyplnou a vyrovnanou výchovou toho dosáhnete nejvíce.
Irský setr vznikl v Irsku pravděpodobně systematickým křížením Irského červenobílého setra s neznámým červeným psem. Původně se vedle sebe choval jak Irský červený setr, tak červenobílý setr a jejich majitelé je běžně křížili ve snaze získat co nejlepší jedince pro práci. Červených setrů však bylo zpočátku méně. Teprve postupně začala jejich obliba stoupat, protože byli považováni za elegantnější . Největší rozmach v chovu Irských červených setrů nastal ve druhé polovině 19. století. V Čechách se začal Irský setr objevovat nejdříve především na šlechtických honitbách, ale koncem 19. století, kdy nastal rozvoj myslivosti a chovu zvěře, vzrůstal i počet chovných stanic a za první republiky jich bylo již nepočítaně. Dnes je u nás registrováno několik desítek chovných psů a fen v reproduktivním věku.
MALÝ MUNSTERLANDSKÝ OHAŘ
Druhové zařazení psa: Ohaři
Výška v kohoutku: Pes cca 54 cm, fena cca 52 cm
Hmotnost: 14,5-15,5 kg
Země původu: Německo
Doba vzniku plemene : 20. století
Původní využití :Lovecký pes, stopař, aportét
Základní charakteristika : Lovecký pes, společník
Malý münsterlandský ohař má středně dlouhou, hustou, k tělu přiléhající, hladkou a nezkadeřenou srst, na uších dlouhou a roztřepenou, která vytváří na nohách nádherné výčesky a na ocase bohatý závoj. Zbarvení je: bílé s hnědými tečkami a skvrnami nebo nádechem, často s bílou náprsenkou nebo skvrnou. Na čumáku a na obočí někdy můžeme vidět rezavé známky. Srst vyžaduje jen minimální péči.
Malý münsterlandský ohař je plemenem loveckých přátelských psů. Je to nejjemnější pes mezi všemi stopaři. Hlava má ušlechtilý tvar, je mírně klenutá, se silnými čelistmi a silným a dlouhým čenichem. Oči jsou hluboko posazené, mají tmavo-hnědou, případně oříškovou barvu. Čenich nosu je hnědý. Uši jsou visící, široké, lehké, klínovité, na koncích zaostřené, vysoko nasazené, s dlouhou, roztřepenou srstí. Krk středně dlouhý, svalnatý, mírně klenutý. Tělo má hluboký, prostorný, ne však sudovitý hrudník, se středně dlouhým a pevným hřbetem. Hrudní končetiny jsou rovné, dobře stavěné. Pánevní končetiny mají "kalhotky". Tlapky mají silnější zápěstí. Ocas je středně dlouhý, s dlouhou vlajkou, je nesený rovně, na konci může být mírně zahnutý.
Malý münsterlandský ohař je pohyblivý, živý, nikoliv však nervózní, lovecký pes. Je dobrosrdečný, přívětivý a důvěryhodný, téměř vždy má dobrou náladu. Velice miluje děti. Skvěle se cítí v městském bytě, svému pánovi přináší pantofle i noviny.
Malý münsterlandský ohař vyžaduje hoodně pohybu a dlouhé procházky. Tento ohař je a vždy bude loveckým psem s nesmírnou výdrží. Pokud nemáte možnost chodit s ním na lov, hledejte alternativy, jako např. kursy poslušnosti, obratnosti nebo fly-ballu, což jsou velmi vhodné sporty pro tyto psy. Choďte s ním pravidelně do přírody a nechte jej aportovat předměty z vody – to se mu moc líbí.
Psi tohoto plemena jsou známí tím, jak pěkně vycházejí s dětmi, také soužití s ostatními psy a domácími zvířaty je bezproblémové.
Tito psi jsou vhodní do rodiny, rádi vyhoví svému pánovi. Vychovávejte je mírně, ale důsledně.
Malý münsterlandský ohař byl vyšlechtěn v Německu, v kraji Münsterland, odkud pochází jeho pojmenování. Vznikl začátkem 20. století cílenou selekcí ze španělských španělů. Malý münsterlandský ohař je univerzální lovecký pes, který se vyznačuje vrozenou houževnatostí. Je vynikajícím stopařem v těžkých klimatických podmínkách. Utváření plemene se přičítá Edmundu Lenskému, který se během křížení nejvíce zasloužil o tyto žádané a oceňované vlastnosti zmíněného plemene. V roce 1912 založil klub Malého münsterlandského ohaře. V Německu tohoto psa také nazývají detektivem.
NĚMECKÝ OHAŘ
Druhové zařazení psa: Ohaři
Výška v kohoutku: Fena 58-63 cm, pes 62-66 cm
Hmotnost: 27-32 kg
Země původu: Německo
Doba vzniku plemene : 19. století
Původní využití :Lovecký pes
Základní charakteristika : Lovecký pes, vhodný do rodiny
Německý ohař má srst krátkou a hustou, na omak je hrubá a tvrdá. Na hlavě a na uších má být tenčí a kratší, na spodní straně ocasu nemá být nápadně delší. Zbarvení: hnědé s malými bílými stříkanými odznaky na prsou nebo na nohou, hnědé bez odznaků, bělouš v různých odstínech s hnědou hlavou s hnědými plotnami nebo skvrnami. Tytéž kombinace jsou možné, i když méně obvyklé, též s černou barvou.
Pokud hledáte psa se spolehlivou a vyrovnanou povahou, který má dobře zvladatelný temperament, je pro Vás Německý krátkosrstý ohař to správné plemeno. Jeho předností je také to, že netrpí nervozitou a není přelétavý ve svých náladách - je tudíž ideálním psem do nepohody.
Německý ohař je harmonický pes, jehož tělesná stavba zaručuje sílu, vytrvalost a rychlost. Ohařovu ušlechtilost podtrhuje vzpřímené držení těla, plynulé vnější linie, suchá hlava, dobře nesený ocas, přiléhající lesklá srst a prostorný, harmonický pohyb. Hlava je úměrná stavbě těla. Oči nejsou vystupující ani zapadlé, mají hnědou barvu. Oční víčka dobře přiléhají. Uši ohaře jsou středně dlouhé, vysoko a široce nasazené, hladké a bez stlačení visí těsně u hlavy, dole jsou tupě zaoblené.
Německý ohař je nejuniverzálnější ohař s vynikajícími loveckými vlastnostmi - s výborným nosem, s vlohami pro aportování a vystavování, ochotně pracující na suchu i ve vodě. Ohař je velmi inteligentní a učenlivý. Stane se součástí jakékoliv trochu sportovní rodiny. A po svém pánovi je nejvíce nakloněn i dětem. Jedná se o nejrozšířenější plemeno ohaře. Ohař je pes bez špatných vlastností. Jen si musíme dávat pozor na jeho lovecké choutky.
Tento pes není agresivní, rozumí si s ostatními zvířecími členy domáctnosti, je však potřeba myslet na jeho vrozené lovecké pudy. S dětmi vychází bez problému.
Tento velmi inteligentní pes se rychle a rád učí povely i rozkazy. Je předurčen ke stoprocentní souhře se svým pándem. Výchova musí být důsledná a laskavá. Vyniká v ĺoveckých dovednostech. Se základním výcvikem začněte již od raného věku štěněte.
Německý krátkosrstý ohař se řadí do skupiny typických evropských ohařů, kteří se již ve středověku výrazně lišili zvláštním způsobem lovu, svoji vyhlédnutou kořist totiž neštvali, ale vyhledávali čichem a její přítomnost signalizovali strnulým postojem. K rozdělování jednotlivých plemen ohařů začalo docházet od 2. pol. 19. století. V současné době jsou uznány čtyři typy samostatně uznaných plemen: německý ohař hladkosrstý, drátosrstý, ostnosrstý a dlouhosrstý. O vytvoření německého krátkosrstého ohaře se zasloužili především pointři. Vděčíme jim za vznik elegantního a všestranného psa, jakým dnes tento ohař je. V současné době je nejčastěji využíván k lovu, ale je také dobrým společníkem.
NĚMECKÝ OHAŽ DRÁTOSRSTÝ
Druhové zařazení psa: Ohaři
Výška v kohoutku: Nezadáno
Hmotnost: Nezadáno
Země původu: Nezadáno
Doba vzniku plemene : Nezadáno
Původní využití :Nezadáno
Základní charakteristika : Nezadáno
NĚMECKÝ OHAŘ KRÁTKOSRSTÝ
Druhové zařazení psa: Ohaři
Výška v kohoutku: Nezadáno
Hmotnost: Nezadáno
Země původu: Nezadáno
Doba vzniku plemene : Nezadáno
Původní využití :Nezadáno
Základní charakteristika : Nezadáno
NĚMECKÝ OHAŘ OSTNOSRSTÝ
Druhové zařazení psa: Ohaři
Výška v kohoutku: Nezadáno
Hmotnost: Nezadáno
Země původu: Nezadáno
Doba vzniku plemene : Nezadáno
Původní využití :Nezadáno
Základní charakteristika : Nezadáno
POINTR
Druhové zařazení psa: Ohaři
Výška v kohoutku: Pes 63-69 cm, fena 61-66 cm
Hmotnost: 20-30 kg
Země původu: Anglie
Doba vzniku plemene : 18. století
Původní využití :Lovecký pes
Základní charakteristika : Lovecký pes, vhodný do rodiny
Pointr má krátkou, hladkou a lesklou srst. Zbarvení je jednobarevné, a to černé, kofeinové či plavé, nebo dvoubarevné, a to černě bílé, červeně bílé, žlutě bílé. U jednobarevných se dovolují bílé skvrny na čumáku, hrudníku, hrdle a na koncích tlap.
Pointr je laskavý a poslušný pes, s ušlechtilým charakterem. Miluje děti a ve společnosti rodiny je velice spokojený. Snadno a lehce se cvičí.
Pointr je plemenem loveckých přátelských psů. Často je dokonce nazýván králem loveckých psů. A vskutku, odlišuje se především mimořádně citlivými smysly, rychlým hledáním do blízka i daleka a okamžitou reakcí na zvířecí zápach:. Jakmile zvěř ucítí, hbitě a neuvěřitelně rychle vystřelí za ní, protažený od nosu až na koneček ocasu do jedné linie. Tímto způsobem útočí i na právě usednutého ptáka. Pointr je velmi elegantní, harmonicky stavěný a silný pes, s pružnou chůzí a hrdým držením těla. Hlava je suchá, s přiměřeně dlouhým čumákem. Oči má středně velké, kulaté, hnědého nebo světle hnědého zabarvení, s klidným a chytrým výrazem. Čenich nosu, víčka a pysky jsou stejně zbarvené nebo o něco tmavší. Uši má nasazené vysoko, zavěšené a přiléhající k hlavě, na koncích se zužují. Hrudník je široký, krk dlouhý. Kostra odpovídá pevným svalům. Ocas je jako živý a pružný proutek, je suchý a ladně prodlužuje linii zad.
Pointr vyžaduje dlouhé a aktivní procházky, je ideálním psem pro sportovně zaměřené lidi.
Jedná se o aktivní lovecké plemeno, tudíž se přemíra energie projeví na zlobení, pokud ale pejska dostatečně zaměstnáte, nejlépe loveckou aktivitou bude dobrým společníkem a kamarádem pro vaše děti.
Výchova musí být bezpodmínečně důsledná, přísnější - již od útlého věku štěněte. Jinak se může stát, že vám pes na procházce uteče.
Je typickým představitelem anglických ohařů; pochází však z evropského kontinentu. Jeho předky byli španělští ohaři. První vyobrazení anglických pointrů se dochovalo z roku 1725. Tito psi byli dlouho kříženi s foxhoundy a jinými plemeny. Teprve v roce 1859 se na výstavě představil typický pointr, silný, elegantní, s charakteristickou hlavou a vynikajícími loveckými vlastnostmi. Je to skutečně výborný stavěč a aportér. Má mimořádně jemný čich a lehký plynulý pohyb; je velmi vytrvalý a výkonný. Je-li chován od mládí v rodině, bývá trpělivý vůči dětem, poslušný a přítulný. Má však spoustu energie a potřebuje denně hodně pohybu, takže do městského bytu se vysloveně nehodí. Upřímně řečeno, jeho loveckých vloh je škoda pro život obyčejného domácího povaleče. Pointr je velmi pracovitý, nadšeně vystavuje v napjatém postoji s dozadu nataženým ocasem, výborně větří a v rukou zkušeného myslivce podává vynikající výkony. Na rozdíl od kontinentálních ohařů uplatňuje se hlavně při lovu peraté zvěře, ovšem dá se snadno vycvičit na výkonného a všestranného ohaře, který zvládne každý úkol.
SLOVENSKÝ OHAŘ HRUBOSRSTÝ
Druhové zařazení psa: Ohaři
Výška v kohoutku: Nezadáno
Hmotnost: Nezadáno
Země původu: Nezadáno
Doba vzniku plemene : Nezadáno
Původní využití :Nezadáno
Základní charakteristika : Nezadáno
VIZSLA
Druhové zařazení psa: Ohaři
Výška v kohoutku: Pes i fena 57-64 cm
Hmotnost: 22-30 kg
Země původu: Maďarsko
Doba vzniku plemene : kolem roku 1000
Původní využití :Nahánění a přinášení zvěře
Základní charakteristika : Hlídací pes, lovecký pes, společník
Drátosrstá, přiléhavá, silná, hustá a matná. Krycí srst je 2 až 3 cm dlouhá, podsada hustá a odpuzující vodu. Delší srst nesmí překrývat obrysy těla. Svojí hustotou a odpovídající tvrdostí by měla poskytovat dobrou ochranu při nepříznivém počasí nebo před možným zraněním. Spodní části končetin stejně jako spodek břicha a hrudi by měly být pokryty kratší, měkčí a řidší srstí, hlava a uši pak srstí kratší a tmavší, nikoliv však měkkou či hustou. Výrazné obočí zdůrazňuje stop a spolu se silným, tvrdým, nikoliv však dlouhým (2 - 3 cm) vousem po obou stranách mordy podtrhuje energický výraz obličeje. Po obou stranách krku se nacházejí kartáčky srsti ve tvaru V.
Oddaný, lehce cvičitelný a učelivý, sebevědomý pes. Nesnáší hrubé zacházení a nesmí být ani agresivní, ani bázlivý. Dobře udržuje kontakt s vůdcem, hledá s náruživostí, je vytrvalý, disponuje dobrým nosem a vynikajícím způsobem vystavuje.
Temperamentní žemlově zbarvený lovecký pes suchých a štíhlých linií, jehož tělesná stavba je robustnější než u maďarského krátkosrstého ohaře. Je to typ všestranného ohaře, který vykazuje vytrvalost, výkonnost, pracovitost a odolnost. Délka těla mírně překračuje kohoutkovou výšku. Hloubka hrudníku dosahuje téměř poloviny kohoutkové výšky. Čenichová partie je o něco kratší než polovina délky celé hlavy.
Jedná se o lovecké plemeno, které potřebuje velmi mnoho pohybu nebo pracovních aktivit. Samozřejmostí by měly být dlouhé procházky, toto plemeno miluje dovádění, vodu i lov. Dopřejte mu alespoň část aktivit v plné míře.
Tento pes miluje děti a svou rodinu, kterou spolehlivě ochrání. Problém nebude ani s ostatními domácími mazlíčky, jen pozor na jeho vrozené lovecké pudy.
Stejně jako u ostatních loveckých plemen je potřeba důsledná výchova.
Drátosrstý maďarský ohař vznikl křížením krátkosrstého maďarského ohaře s drátosrstým německým ohařem ve třicátých letech dvacátého století. Jeho typické plemenné znaky odpovídají krátkosrstému maďarskému ohařovi.
VÝMARSKÝ OHAŘ
Druhové zařazení psa: Ohaři
Výška v kohoutku: Pes i fena 56-69 cm
Hmotnost: 32-39 kg
Země původu: Německo
Doba vzniku plemene : kolem roku 1600
Původní využití :Stopování velké zvěře
Základní charakteristika : Lovecký pes, hlídač, společník
Výmarský ohař má krátkou a jemnou srst. Nelíná a jeho srst nevyžaduje téměř žádnou péči.
Všestranný, lehce ovladatelný a náruživý, lovecky upotřebitelný pes, systematického a vytrvalého hledání, ačkoliv ne nadměrného temperamentu, pozoruhodné kvality nosu. Ostrý na škodnou a vůči lidem. Spolehlivý ve vystavování a v práci na vodě. Pozoruhodný sklon k práci po ráně - sledování a držení stopy, k dohledávce a přinášení.
Zajímavý je také vývoj od štěňátka k dospělému psu. Výmarský ohař se rodí s blankytnýma očima, bývá šedě modrý, a někdy dokonce žíhaný. Až v osmi měsících se barva vytříbí a ze psa se stává krasavec k pohledání. Přejete-li si vlastnit psa s aristokratickými rysy, který vyniká půvabem, rychlostí, energií a vytrvalostí, pořiďte si "výmaráka". Navíc můžete volit mezi krátkosrstou variantou nebo si můžete pořídit psa dlouhosrstého. Jeho původ je rovněž nejasný. Jednou z možností je ta, že se krátkosrstým rodičům v některých krevních liniích rodila s krátkosrstými štěňaty vzácně i dlouhosrstá. Postupem času se vyštěpila dlouhosrstá varianta, která byla v roce 1935 mezinárodně uznaná.
Výmarský ohař je vnímavý a poslušný pes, s dobrým charakterem. Výborně se hodí do rodiny, v městských podmínkách je však jeho chov problematický. Potřebuje dostatek prostoru a dlouhé procházky.
Výmarský ohař je vcelku přátelský a velice energický pes. Velice vhodný je pro lovecké využití, je proslavený svou ostražitostí, hbitostí a systematický vytrvalým hledáním. Přesto nepatří mezi psy s přehnaným temperamentem, pokud se mu dostane důsledného výcviku poslušnosti, popř. loveckého výcviku, nebývají s ním výrazné problémy. Výmarský krátkosrstý ohař se vyznačuje značnou inteligencí a chápavostí, někdy se však chová dominantně. Děti snáší dobře, ale měli bychom ho na ně zvykat už od štěněcího věku. Stejná zásada platí i pro ostatní psy a menší domácí zvířata, k cizím lidem se chová vyloženě nepřátelsky. I bez výcviku intuitivně brání svého pána a jeho rodinu, a to velmi odvážně. Výmarský krátkosrstý ohař je vhodný do jako domácí společník.
V obou případech získáte přátelského a oddaného společníka, který miluje děti, ale zárověň je ostražitý vůči cizím lidem. Dáte-li svému psovi tolik času, kolik potřebuje, je lehké z něj vychovat poslušného psa. Pokud ovšem svého miláčka nebudete mít pod kontrolou, je možné, že to bude naopak.
Výmarští ohaři jsou považováni za nejstarší čistou rasu německých ohařů. Při pátrání po původu plemene se musíme vrátit do minulosti na dvůr sasko-výmarského velkovévody Karla Augusta (1757 - 1828), který proslul jako osvícený vladař a příznivec umění. Karel August byl také vášnivý myslivec. Říkalo se o něm, že je lovec mezi králi a král mezi lovci. Měl pověstnou smečku, ve které se vyskytovali také neobvykle zbarvení ohaři. Přestože zatím není zcela jasné, jak vlastně "výmarák" vznikl, existuje varianta, podle níž si Karel August přivezl stříbrošedé psy z návštěvy u knížete Esterhazyho a Auersperga v Čechách. Údaj nijak prokázán není a bude třeba ještě prozkoumat archívy a obrazárny, aby se dalo vyřknout poslední slovo. Standard a jméno získalo plemeno roku 1897 a jeho chov je cílevědomě řízen. Výsledkem šlechtitelského úsilí je nádherný, všestranný lovecký pes, schopný poradit si jak s vysokou, tak drobnou zvěří. Chová se v poměrně malém počtu. Výjimku tvoří jenom USA, kde jsou "výmaráci" velmi oblíbení a kde se jich používá dokonce i k policejní službě. V Evropě zůstávají věrni lovu a oceňuje se zejména jejich ovladatelnost a chuť k aportování, ale také ostrost a ostražitost.
