zdroj: www.svetpejsku.cz
ANATOLSKÝ PASTEVECKÝ PES
Druhové zařazení psa: Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcaští salašničt
Výška v kohoutku: Psi 74-81, feny 71-79 cm
Hmotnost: 41-64 kg
Země původu: Turecko
Doba vzniku plemene : kolem roku 1800
Původní využití :Ochránce stáda
Základní charakteristika : Pastevecký pes, ochránce stáda.
Srst je krátká, lesklá a uzavřená, kolem límce a na ocase poněkud delší.Přípustné jsou všechny barvy, nejvíce žádoucí je čistě smetanová až plavá, s černou maskou a ušima.Tato srst vyžaduje poměrně málo péče. Pouze v období línání je potřeba používat hřeben s dvojitou řadou kovových zubů.
Vyrovnaný, odvážný, tvrdý sám k sobě, rezervovaný vůči cizím lidem, někdy svéhlavý a dominantní, poměrně samostatný, velice ostražitý.
Turečtí pastevečtí psi jsou krásní obři, psi mají v kohoutku minimálně 81 cm, feny pak 71. Váha se pohybuje od 41 až do 64 kg. Jejich srst je krátká až středně dlouhá s hustou podsadou, zbarvena může být různě - povolují se veškeré světlé barvy s černou maskou, žíhaná, trikolor a černobílá.
Potřebují mnoho pohybu, ideální je pohyb na velké, dobře oplocené zahradě, kde si mohou sami určit jeho množství, toto plemeno však rozhodně nepatří do bytu.
Většinou vychází dobře s ostatními zvířaty dětmi, je ale potřeba jej již od dětství socializovat.
Toto plemeno není vhodné pro začátečníky. Potřebuje pána, který vyzařuje přirozenou převahu. Nejlepších výsledků dosáhnete pomocí rozhodní, důsledné a láskyplné výchovy.
Dnes tento pes převážně střeží obydlí a stáda, zejména v oblasti Anatolie. Turci uznávají tři druhy tureckých pasteveckých psů, jsou to karabasch (centrální Turecko), akbash (západ) a karshund (východ). Na anatolských planinách tito psi věrně provázejí svého pána. Neznají kotec ani řetěz. Na krku nosívají ručně kované obojky. Když se v noci začne ozývat vytí vlků často následované bleskovým útokem na stádo, najednou se ze tmy vyřítí psi a vlci se dají na zběsilý útěk. Zabít vlka nebo medvěda není pro tohoto psa žádný problém.Není to pes vhodný do kotce, nejlépe mu svědčí, když může spát v předsíni domu, aby mohl být i v noci vypuštěn do zahrady. Potom nebude mít případný zloděj žádnou šanci. Pravděpodobnost, že odejde po svých je jen velmi malá.
ANGLICKÝ BULDOK
Druhové zařazení psa: Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcaští salašničt
Výška v kohoutku: Obvod hlavy před ušima zhruba odpovídá kohoutkové
Hmotnost: 22-25 kg
Země původu: Anglie
Doba vzniku plemene : kolem roku 1630
Původní využití :přidržení býka při porážce a štvaní býka
Základní charakteristika : Pes vhodný do rodiny.
Srst je krátká , jsou přípustná všechna zabarvení kromě Játrové, černé, černé s pálením a bílé s černými odznaky, tyto barvy jsou nepřípustné.V období línání odstraníte odumřelé a uvolněné chlupy pomocí gumového kartáče, pokud je to nutné, je potřeba čistit záhyby kůže pomocí speciální pleťové vody
Čilý, spontánní, nekomplikovaný a vyrovnaný, má smysl pro humor, mírný a citlivý, ale také tvrdý sám k sobě, odvážný a nezastrašitelný, pokud je to nutné. V domě klidný. Anglický buldok je velice přítulný a ve společnmosti své rodiny se cítí velmi příjemně.
Anglický buldok je kompaktně stavěný středně velký pes, který upoutává pozornost svou masivní a v poměru k tělu velkou hlavou. Jeho těžký podsaditý trup se statnými končetinami mu propůjčuje pozoruhodný vzhled. Hmotnost psa bývá kolem 25 kg, feny 22,7. Obvod hlavy před ušima zhruba odpovídá kohoutkové výšce psa. Charakteristickým znakem plemene jsou vrásky tvořené volnou kůží na hlavě. Měly by být výrazné, ne však příliš hluboké, ani by neměly zakrývat obličej psa. Krk je spíše krátký a silný. Tlama je krátká, široká a směřuje vzhůru. Nos a nozdry by měly být co největší a černě zbarvené. Široké, visící a hluboké pysky plně překrývají dolní čelist po stranách. Čelist je mohutná a hranatá. Oči jsou při pohledu zepředu široce posazené a uložené hluboko pod horním okrajem lebky. Jsou kulaté, středně veliké a téměř černé. Uši jsou malé, tenké, leží na stejné úrovni s horním okrajem lebky. Měly by být co nejdále od očí. Hřbet je krátký a silný, přechází v hluboko nasazený ocas, který je u kořene rovný, pak zahnutý směrem dolů. Plece jsou široké a svalnaté, hrudní koš je prostorný, kulatý a hluboký. Končetiny jsou silné, robustní, dobře vyvinuté. Pánevní končetiny jsou delší než končetiny hrudní.
Anglický buldok není pes, se kterým byste museli na dlouhé procházky a bude úplně spokojený se třemi krátkými za den.Potom jsou nejraději doma nebo na zahradě, hlavně poblíž rodiny. Tato vlastnost z nich dělá ideální psy pro lidi méně sportovně založené.Mladí buldoci mají sklon běhat a hrát si. Postarejte se tedy o to, aby měl Váš pes dostaten klidu a rozfázovaný pohyb, aby mohl všechnu svoji energii věnovat na tvorbu zdravých svalů , šlach a kostí.Anglický buldok leží nejraději na suchém místě, kde netáhně a rozhodně nepatří do boudy.Nesnášejí příliš dobře horko, postarejte se tedy o to, aby měl Váš pes místečko, kde se může za horkých dnů schovat.
Kontakt s ostatními psy a domácími zvířaty je většinou dobrý, navíc jsou i prima kamarádi pro děti, protože jsu velmi tolerantní a mají velký smysl pro humor. Někteří jsou vynikající hlídači, jiní se zase snaží být s každým zadobře.
Výchova tohoto plemene není většinou těžká.Anglický buldok je velmi citlivý na Váš hlas a náladu a často postačí přátelská a zároveň rozhodná žádost.Nikdy nebuďte na tyto psy příliš tvrdí , ale nenechte sebou mávat. Chovejte se vždy důsledně a srozumitelně.
Dogovitý pes, jehož předkové se v Anglii vyskytovali již ve středověku. Ve 14. - 16. století byli používáni především k zápasům s býky, později také ke psím zápasům. Ty byly roku 1835 zakázány a buldok téměř vyhynul. Chov byl znovu obnoven v 2. polovině 19. století, roku 1876 byl vydán standard, který byl upraven roku 1909 a platí dodnes.
APPENZELLSKÝ SALAŠNICKÝ PES
Druhové zařazení psa: Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcaští salašničt
Výška v kohoutku: psi 52-56 cm, feny 50-54 cm
Hmotnost: 40-60 kg
Země původu: Švýcarsko
Doba vzniku plemene : koncem 19 století
Původní využití :Honácký a ovčácký pes
Základní charakteristika : Pes vhodný do rodiny. Dobrý hlídač.
Srst krátká, hrubá a přiléhavá, černo-rezavo-bílá nebo hnědo-rezavo-bílá.
Živý, energický a pohyblivý pes, sebevědomý a nebojácný. Ke známým lidem přátelský, k cizím mírně nedůvěřivý. Je mu vlastní umírněná dávka ostrosti a rád štěká, proto je dobrým hlídačem.
Středně velký, harmonicky stavěný trojbarevný pes téměř kvadratické tělesné stavby. Hlava velikostí odpovídá tělu, mírně klínovitá, čenich středně velký, rovnoměrně se zužující. Oči malé, mandlovité, uši trojúhelníkové, zvysoka a zeširoka nasazené, v klidu přiléhající k lícím. Tělo silné a kompaktní, hřbet delší, pevný a rovný, záď krátká, hrudník dosahující až k loktům, břicho jen málo vtažené. Ocas vysoko nasazený, nad hřbetem těsně zatočený.
Vzhledem k hlasitosti a velké potřebě pohybu se příliš nehodí do měst. Jinak naprosto nenáročný.
Appenzellský salašnický pes je mimořádně šťastný a spokojený, dokážeme-li ho zaměstnat. Izolace stupňuje vrozenou nedůvěru vůči cizím do té míry, že se z něj může stát až agresivní jedinec.
Appenzell potřebuje důslednou výchovu a trvalý vztah ke smečce. Majiteli neprojdou chyby v zacházení, nebo ve výcviku. Appenzell miluje vodu, rád využije příležitost ke koupeli v rybníku, nebo potoku.
Nepůvodnější ze všech čtyř švýcarských salašnických psů, i on bývá odvozován až od psů římských legií. Nad hřbetem zatočený ocas svědčí o příbuznosti s asijskou větví pasteveckých psů (tibetská doga, puli). Jako samostatné plemeno byl popsán na samém konci 19. století, chov se rozvíjí až ve století dvacátém.
ARGENTINSKÁ DOGA
Druhové zařazení psa: Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcaští salašničt
Výška v kohoutku: psi 62-68 cm, feny 60-65 cm
Hmotnost: 40-50 kg
Země původu: Argentina
Doba vzniku plemene : 19. století
Původní využití :Lovecký pes, bojové plemeno
Základní charakteristika : Pes vhodný do rodiny, lovecký pes.
Argentinská doga má krátkou srst, která je vždy bílá, popřípadě s několika pigmentovými skvrnami na kůži. Malá černá skvrna mezi okem a uchem je přípustná. Vyskytuje se i dlouhá srst, ta však není uznána.Srst se snadno udržuje v dobré kondici. V období línání odstraňujte odumřelé a uvolněné chlupy gumovým kartáčem.
Jeho povaha je veselá, přirozená, nenáročná, přátelská; málo štěká a je si plně vědom své síly. Nikdy nesmí být agresivní, to je povahový rys, který musí být dokonale pod kontrolou. Jeho dominantní založení ho neustále ponuká k bojům o jeho teritorium, to platí zejména o jedincích stejného pohlaví a je to vlastnost nápadná zvláště u psů. Na lovu je chytrý a bezhlučný, odvážný a bojovný.
Normální pes molosského typu středních proporcí, v požadovaném rámci velký, aniž by byl obrovský. Jeho vzhled je harmonický a plný síly, protože obrysy jeho mohutného osvalení jsou zdůrazněny pevnou, pružnou a k tělu pevně přiléhající kůží. Při pohybu budí dojem dokonalého atleta.
Určitě se nespokojí s jednou procházkou denně. Pokud jí chcete udělat radost, berte ji na dlouhé procházky. Ve větší oplocené zahradě si doga poměrně dobře vybíjí svou energii. Vzhledem k jejímu silnému loveckému pudu a dominantnímu chování musíte svou dogu dobře ovládat, chcete-li ji nechat volně běhat.
Vycházejí většinou dobře s dětmi, i když mohou být někdy poněkud bouřlivé. Kontakt s kočkami a ostatními domácími zvířaty není nemožný, ale jako "spolubydlící" pro tuto dogu nejsou právě vhodní. Nezapomínejte, že je to lovecký pes, který v kočce nebo ovci vidí svou kořist. Kdo si chce opatřit argentinskou dogu jako hlídacího psa, může být zklamán, protože ne všechny jsou dobrými hlídači. Jsou to v první řadě lovečtí psi, i když jejich vzhled jistě odradí většinu zlovolníků.
Tento pes rozhodně není vhodný pro začátečníky. Argentinská doga potřebuje vyrovnanou, láskyplnou, ale velice důslednou výchovu. Pokuste se ji chválit, vede-li si dobře, pokud udělá něco špatně, trestejte ji svým hlasem. Kombinace osamocení v boudě a tvrdé výchovu dokáže v argentinské doze vyvolat nepředvídatelné povahové rysy.
U tohoto plemene se vyskytuje dědičná (vrozená) hluchota, a proto si kupte štěně jen od důvěryhodného chovatele.
BERNSKÝ SALAČNICKÝ PES
Druhové zařazení psa: Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcaští salašničt
Výška v kohoutku: Psi 64-70 cm, feny 58-66 cm
Hmotnost: 32-50 kg
Země původu: Švýcarsko
Doba vzniku plemene : Již ze středověku
Původní využití :Pastevecký pes, hlídač
Základní charakteristika : Pes vhodný do rodiny, hlídač.
Srst je polodlouhá a rovná až mírně vlnitá s hustou podsadou. Srst je vždy převážně černá se sytě rezavohnědými a bílými odznaky.Srst se musí každý týden důkladně česat a kartáčovat, hlavně v místech, kde se snadno tvoří chuchvalce.
Vyrovnaný, ostražitý, přátelský, velmi věrný svému pánovi a jeho rodině, pozorný, klidný, inteligentní, není uštěkaný.
Vyšší střední pes mohutné stavby těla, výška v kohoutku je 58 až 70 cm, hmotnost okolo 45 kg. Pevná kostra je tělo obdélníkového formátu (9:10), má rovný hřbet a hluboký hrudník, dosahující alespoň k loktům. Hlava se značí silnou lebkou a středně dlouhým čumákem. Přechod od čela k čumáku je hluboký. Oči tmavé, mandlového tvaru, uši středně velké, vysoko nasazené, trojúhelníkové. Ocas dlouhý, sahající až pod hlezna, bohatě osrstěný. Nemusí být ohnutý nebo zatočený na záda. Tlapy jsou krátké a kompaktní. Srst volná, docela dlouhá, může být mírně zvlněná. Zbarvení černé s rezavým nádechem (na šíji, nad očima, tlapách a hrudi) s bílými znaky.
S tímto psem musíte často ven, protože miluje hodně pohybu. Nechte jej, pokud je to možné, volně běhat a hrát si. Postarejte se o to, aby měl mladý pes dostatek klidu a spánku. Bernský salašnický pes neutíká, protože má silně vyvinutý cit pro hranice svého teritoria.
Toto plemeno je velmi milé k dětem. Problém není ani kontakt s kočkami a ostatními domácími zvířaty, pokud si na ně již od mládí zvykl. Tento pes je dobrý hlídač, ale nikdy nebude agresivně štěkat a skákat za plotem.Neznámé lidi, kteří vstoupí na Váš pozemek vám hlasitě ohlásí.
Výchova musí být vyrovnaná, důsledná a velice láskyplná.Tento pes se velmi rychle učí a je velice citlivý na hlas svého pana. Psa ve vývinu nikdy nenechte chodit do schodů ani jinak zatěžovat, aby veškerá energie směřovala na stavbu silných kostí, šlach a svalů.
Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl držen jako strážný,tažný a honácký pes v předalpských oblastech středozemí v okolí Bernu. Podle samoty a hospody Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes na dvorech zvlášť často vyskytoval, dostal původní jméno - "Dürrbächler". Později v letech 1902,1904 a 1907 se již tento pes začal ukazovat na výstavách a v listopadu 1907 se několik chovatelů z Burgdorfu sdružilo k čistokrevnému chovu plemene. Založili Švýcarský Dürrbäch-Klub a sestavili Charakteristiku plemene. V roce 1910 představili na přehlídce psů v Burgdorfu již 107 Dürrbächlerů od sedláku z okolí. Od té doby si získávalo plemeno,k rozlišení od ostatních švýcarských salašnických psů nazývané nyní Bernský salašnický pes, rychle přátele v celémŠvýcarsku a brzy také v sousedním Německu.Dnes je Bernský salašnický pes díky své atraktivní trojbarevnosti a své přizpůsobivosti známy a oblíbený v širokém světě jako rodinný pes.
BORDEAUXSKÁ DOGA
Druhové zařazení psa: Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcaští salašničt
Výška v kohoutku: Pes 60-70 cm, fena 58-66 cm
Hmotnost: pes min. 50 kg, fena min. 45 kg
Země původu: Francie
Doba vzniku plemene : 19. století
Původní využití :Hlídací pes
Základní charakteristika : Hlídací pes, vhodný do rodiny.
Srst je jemná a krátká, mahagonově červená nebo jelení, s červenou nebo černou maskou. Bílé odznaky jsou nežádoucí. V období línání psa pravidelně kartáčujte gumovým kartáčem. Pokud je to nutné, čistěte také záhyby na kůži na hlavě. Kvůli správnému vývoji zajistěte doze správnou výživu a dostatek klidu.
Vyrovnaná, klidná, málo štěká, přátelská, pozorná, zvědavá, velmi statečná, tvrdá sama k sobě, velice oddaná svému pánovi a jeho rodině. Bude velmi dobře chránit rodinu a majetek.
Silný a mohutný pes dogovitého typu, ne příliš vysoký. Velmi mohutná hranatá hlava se zkrácenou čenichovou partií, pokrytá symetrickými vráskami. Mimořádně silné žvýkací svaly. Menší uši přiléhající k lícím. Hrudník široký a prostorný, dosahující až k loktům s výrazným předhrudím. Ocas velmi silný, v klidu svislý, při vzrušení se zvedá.
Toto plemneno potřebuje průměrné množství pohybu. Několik procházek denně ( na vodítku) a několikrát týdně možnost volně běhat a hrát si je dostačující.
Dostane-li se velmi mladé doze mnoho pozitivních dojmů, díky nimž si mohla vytvořit vyrovnanou povahu, kontakt s ostatními domácími zvířaty nebude pravděpodobně problémem. Vůči dětem jsou velice milé a ochranitelské. K návštěve se staví nejdříve nedůvěřivě, řekne-li však pán, že je vše v pořádku, bude ji doga akceptovat. Může se vyskytnout dominance vůči ostatním psům.
Výchova musí být důsledná, klidná a spravedlivá. Tento pes velice lne ke svému pánovi a rád se mu zavděčí. Dejte proto najevo, když se chová dobře, pohlaďte ji a řekněte něco milého. Rozhodně však potřebuje pána, který nad ní bude mít přirozenou převahu.
Molossoidní pes snad už keltského původu, ve středověku chován v okolí Bordeaux coby řeznický pes, používán též při zápasech s velkými šelmami i se psy. Cílevědomý chov začíná v 80. letech 19. století.
BRAZILSKÁ FILA
Druhové zařazení psa: Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcaští salašničt
Výška v kohoutku: Pes 65-75 cm, fena 60-70 cm
Hmotnost: 40-50 kg
Země původu: Brazílie
Doba vzniku plemene : 19. století
Původní využití :Lovecký pes na velké šelmy, chytání uprchlých otroků.
Základní charakteristika : Vynikající hlídač a ochránce, stopovací pes.
Krátká srst Fily se vyskytuje v různých barvách. Pouze bílá, myší šeď, skvrnitá a grošovaná nejsou povoleny. Nejčastější barva je žíhaná. Srst Fily vyžaduje poměrně málo péče, měla by ležet na měkkém, aby se jí nevytvářely mozoly na loktech.
Fily jsou velice přítulné a vždy se podřídí svému pánovi, jehož také dobře poslouchají. Nepotrpí si příliš na cizí lidi a chovají se k nim agresivně nebo naopak vyhýbavě. Každý pes reaguje jinak. Pravidelné návštěvy většinou přece jen akceptují. Fily, které mají vynikající čich, jsou velice ostražité a často jednají samostatně, i když dle situace. Navíc mají silný teritoriální pud.
Poměrně velký a mohutný dogovitý pes kvadratické tělesné svatby. Hlava poměrně velká a těžká , čenich mírně klenutý. Svěšená oční víčka dodávají plemeni charakteristický výraz. Záď vyšší než kohoutek, pánevní končetiny o něco delší než hrudní.
Filu můžete nejlépe chovat na dobře ohraničením pozemku, kde si bude sama určovat množství svého pohybu. Občas ji můžete vzít na procházku. Občas ji můžete vzít na procházku na neznámá místa, aby nabyla nových dojmů. Fila rozhodně není psem pro začátečníky. Městská čtvrť pro ní není právě tím nejvhodnějším prostředím.
Děti, které patří do Vaší rodiny nebudou mít s Filou problémy, jejich kamarádi však ano. Kontakt s domácími zvířaty nebude působit potíže, pokud s nimi bude obeznámena již v mladém věku. Nová domácí zvířata většinou neakceptuje.
Budoucí majitel fily musí být pevný v kramflecích a mít vyrovnanou povahu, pokud chce výchovu fily dovést do úspěšného konce. Mnohým se jejich povaha zdá neproniknutelná. Výchova musí probíhat v klidu, harmonii a s velkým pochopením pro povahu psa. Občasné napomenutí může být na místě, ale Fily jsou také velice citlivé na tón vašeho hlasu. Budoucí majitel fily by měl vědět, že tito psi dovedou bleskurychle reagovat. Pro správného páníčka je fila poslušným a někdy dokonce i mírným psem.
Vznikla v Brazílii pravděpodobně křížením dovezených dogovitých psů z Portugalska, Španělska, Anglie, některých loveckých psů - zvláště významnýbyl podíl krve anglického bladhaunda a původních domácích forem indiánských psů. Docházelo k němu už od konce 19. století, registrovaný moderní chov však začal až po 2. světové válce.
BULMASTIF
Druhové zařazení psa: Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcaští salašničt
Výška v kohoutku: Pes 65-72 cm, fena 62-68 cm
Hmotnost: 30-50 kg
Země původu: Anglie
Doba vzniku plemene : 2. pol. 18. století
Původní využití :Boj s pytláky, pomoc lesníkům.
Základní charakteristika : Hlídací pes, vhodný do rodiny.
Srst tohoto psa je krátká a může být žíhaná, žlutohnědá nebo červená. Pes má vždy tmavší čenichovou partii a uši. Malé bílé odznaky na hrudi jsou přípustné.
Vyrovnaný a klidný, odvážný a ostražitý, poslušný, přítulný, málo štěká a je tvrdý sám k sobě. Bude chránit svou rodinu a teritorium.
Vyšší střední pes, silný, ačkoliv nikoliv těžkopádný. Velká kvadratická hlava s lehkými vráskami na čele (obvod lebky má odpovídat kohoutkové výšce). Čenich kratší, má tvořit třetinu délky hlavy. Malé, dozadu složené uši ve tvaru písmene V dodávají hlavě kvadratický vzhled. Krátký a rovný hřbet nikoliv na úkor pohyblivosti, široký a hluboký hrudník. Ocas vysoko nasazený, rovný nebo zahnutý.
Bulmastif potřebuje průměrné množství pohybu. Několik procházek denně a několikrát týdně možnost volně běhat a hrát si uspokojí jeho potřebu pohybu.
Vůči dětem je toto plemeno tolerantní, vůči ostatním psům může být poněkud dominantní. Rodinné známé i zvířata akceptují.
Toto plemeno reaguje nejlépe na čestnou, stabilní a důslednou výchovu, která probíhá harmonicky. Je velmi citlivý na Váš hlas a není těžké s ním vyjít, potřebuje však pána, který má převahu. Bulmastif rozhodně nepatří do boudy.
Plemeno vzniklo v 2. polovině 1á. Století křížením buldoků a mastifů. Cílem bylo vytvořit ideálního psa, který by pomáhal lesníkům v boji s pytláky, byl dostatečně rychlý i bojovný.
CANE CORSO (ITALSKÝ CORSO PES)
Cane Corso /italský corso pes
Druhové zařazení psa: Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcaští salašničt
Výška v kohoutku: Nezadáno
Hmotnost: Nezadáno
Země původu: Nezadáno
Doba vzniku plemene : Nezadáno
Původní využití :Nezadáno
Základní charakteristika : Nezadáno
ČERNÝ RUSKÝ TERIÉR
Druhové zařazení psa: Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcaští salašničt
Výška v kohoutku: Pes 66-72 cm, fena 64-70 cm
Hmotnost: 20-30 kg
Země původu: Rusko
Doba vzniku plemene : počátek 60. let
Původní využití :Hlídač a obranář, vhodný do rodiny
Základní charakteristika : Hlídač a obranář, vhodný do rodiny.
Tento pes má hustou podsadu a drsnou krycí srst. Srst je čistě černá, nebo černá s několika šedými chlupy. Srst tohoto teriéra musíte škubat asi 3x-4x ročně. Škubání je důležité pro udržení dobré a tvrdé srsti. Abyste předešli tvořejí chuchvalců, češte psovi pravidelně jeho vous.
Ostražitý a ochranitelský, není uštěkaný, doma je klidný, inteligentní, mazaný, poslušný, věrný svému pánovi a jeho rodině, střízlivý, rád projevuje svou vlastní iniciativu.
Velký a mimořádně silný pes pevných kostí, robustního typu. Dlouhá hlava s mohutným vousem, který jí dodává takřka hranaté obrysy. Uši vysoko nasazené, překlopené, trojúhelníkového tvaru. Tělo čtvercového nebo jen mírně obdélníkového formátu, s širokým rovným hřbetem. Ocas vysoko nasazený, silný a kupírovaný.
Toto plemeno je velmi rádo něčím zaměstnáno, ale rozhodně nejsou protivní, když vám někdy nevybyde čas na dlouhou procházku. Tito psi jsou vhodní pro různé psí sporty, ale používají se hlavně pro výcvik.
Černý ruský teriér je velice milý k dětem a dobře se sžije s kočkami i ostatními domácími zvířaty. Rodinné známé nadšeně přivítá, cizí lidi však zadrží. Toto plemeno si od přírody udržuje odstup od cizích lidí, řekne-li však jeho pán, že je vše v pořádku, bude to akceptovat.Černý ruský teriér je pes vhodný do rodiny, ale nevhodný pro začátečníky. Psi importovaní z Ruska nebo ze sousedních zemí mohou být ostřejší a tvrdší povahy než ti vyšlechtění v západní Evropě.
Toto charakterní plemeno rádo pracuje a rychle chápe, co se po něm chce. Podmínkou však je, že výchova je důsledná a srozumitelná. Tito psi reagují dobře na váš hlas a tresty jsou nutné jen vzácně.
Nové plemeno, vyšlechtěné počátkem 60. let v Rusku. Cílem bylo vytvořit drsného psa, který by byl schopen obstát v místních tvrdých podmínkách. Za základ byl zvolen velký knírač, který byl ve dvou liniích křížen jednak s erdelteriérem, jednak s rotvajlerem, a psi vzešlí z obou linií pal byli vzájemně opět kříženi.
ČESKÝ TERIÉR
Druhové zařazení psa: Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcaští salašničt
Výška v kohoutku: Pes i fena 27-35 cm
Hmotnost: 6-9 kg
Země původu: Česká republika
Doba vzniku plemene : 20. století
Původní využití :Lovecký pes
Základní charakteristika : Lovecký pes, vhodný do rodiny.
Srst je hustá a lesklá. Nejčastějším zbarvením jsou různé odstíny šedomodré, světle kávově hnědé se vyskytuje velice zřídka. Tento teriér nelíná. Srst se musí pravidelně stříhat, přičemž srst na břiše, končetinách, ale také vous a obočí se nestříhá, pokud se neúčastníte výstav stříhejte jej asi 4x za rok, pokud ano, bude srst potřebovat více péče. Delší srst musíte v závislosti na její kvalitě, každý týden dvakrát i více česat a kartáčovat, aby se netvořily chuchvalce, odstraňujte přebytečné chlupy ve zvukovodu.
Dobře naladěný, přítulný, velmi přizpůsobivý, zdatný a houževnatý, sportovně založený, ale také klidný, inteligentní a společenský.
Malý nízkonohý teriér úpravného zevnějšku. Hlava delší, s výrazným vousem a obočím a vysoko nasazenýma, klopenýma ušima trojúhelníkového tvaru. Krk středně dlouhý, poměrně silný, s volnější kůží, bez laloku. Končetiny kratší, rovné a svalnaté, se silnými kostmi. Hřbet rovný, v bederní partii mírně vyklenutý. Ocas dlouhý 18-20 cm, ne příliš vysoko nasazený, v klidu nesený dolů, v afektu i nad úrovní hřbetu.
Toto plemeno má průměrnou potřebu pohybu. Rád dovádí a hraje si, ale miluje také procházky v přírodě se svým pánem.
Má dobře vyvinutý cit pro společnost, protože výborně vychází s ostatními psy a domácími zvířaty. Navíc je většinou milý k dětem. Vůči cizím lidem se může chovat vyčkávavě.
Výhova tohoto psa neklade žádné vysoké požadavky. Důležité je, aby se pes pozitivní cestou seznámil s různými lidmi, zvířaty a situacenmi, aby mohl vyůstat vyrovnaně.
Původní české plemeno, vyšlechtěné v 50. letech známým kynologem Františkem Horákem křížením skotského a sealyhamského teriéra. Jeho cílem bylo vytvořit plemeno s menším obvodem hrudníku než má první, ale s míně světlou a bohatou srstí, než má druhý, celkově ovladatelnější a v myslivecké praxi lépe upotřebitelné jak při práci na povrchu, tak zvláště pod zemí.
DÁNSKÁ DOGA (BROHOLMER)
Druhové zařazení psa: Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcaští salašničt
Výška v kohoutku: pes 80 cm,fena 72 cm
Hmotnost: 45-55 kg
Země původu: Německo
Doba vzniku plemene : Nezadáno
Původní využití :Lov velké zvěře
Základní charakteristika : Hlídací pes,vhodný do rodiny.
Má hladkou,přiléhavou srst.Existuje 5 typů zbarvení:žíhaná,žlutá,modrá,černá,skvrnitá,včetně plášťové.
Klidná,přítulná,inteligentní a rozumná,velice věrná svému pánovi a jeho rodině,nepodplatitelná,zvědavá
Tito silní a elegantní psi potřebují poměrně dost pohybu.Budou vyžadovat volné pobíhání a dovádění v přírodě.
Vycházejí většinou dobře s ostatními psy,domácími zvířaty a dětmi.Většina z nich je poněkud zdrženlivá k cizím lidem.
DLOUHOSRSTÝ SVATOBERNANDSKÝ PES (BERNARDÝN)
Druhové zařazení psa: Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcaští salašničt
Výška v kohoutku: Pes min. 70 cm, fena 65 cm
Hmotnost: min. 60 kg
Země původu: Švýcarsko
Doba vzniku plemene : chov nově obnoven v 19. století
Původní využití :Tažný a záchranářský pes
Základní charakteristika : Pes vhodný do rodiny.Hlídací pes.
Existují krátkosrstí a dlouhosrstí svatobernardští psi. Zbarvení je červené s bílou nebo bílé s červenou nebo bílé s žíhanými plotnami. Musí však být bílé končetiny, hruď, špička ocasu, lysinka a bílá skvrna na šíji nebo bílý límec. Srst češte nebo kartáčujte každý den, abyste odstranili uvolněné chlupy. Uši udržujte čistí a psům s poněkud povadlými očními víčky pravidelně kontrolujte oči.
Velmi klidný, přátelský a většinou dobromyslný pes, příslovečně nakloněný k dětem, který však dokáže být nesmlouvavý vůči vetřelcům. Učí se pomaleji, ale naučené si dlouho pamatuje.Na potravu i na prostor velmi náročný. Hodí se výhradně pro držení venku, nejlépe do chladnějších oblastí.
Velký, mohutný a poněkud těžkopádný pes. Hlava mohutná, výrazná, široká, s příkrým stopem, kratším čenichem a převislými pysky, pokrytá zvrásnělou kůží. Oči středně velké, tmavohnědé, hlouběji uložené, přívětivého výrazu. Oční víčka nemusí úplně přiléhat, takže je patrná sliznice. Uši středně velké, zavěšené, trojúhelníkové, u základny odstávající. Krk velmi silný, s lalokem. Tělo mohutné, s přiměřeně širokým a hlubokým hrudníkem (nedosahujícím však pod lokty) a širokým rovným hřbetem s mírně spáditou zádí. Končetiny silné, svalnaté, s velmi silnými kostmi a širokými tlapami. Ocas široký, silný, dlouhý a těžký.
Tomuto psovi postačí průměrné množství pohybu. Třikrát denně kratší procházka a pravidelně delší procházky, při nichž může volně běhat, ho plně uspokojí.
V kontaktu s dětmi, kočkami a ostatními domácími zvířaty nebude žádný problém.
Mladá zvířata naučte netahat za vodítko, protože se to v pozdějším věku už jen těžko odnaučují. Toto plemeno musí být vychováváno s velkám, pochopením. Pozor si dejte na přílišné zatěžování v období vývinu.
Navazuje na římské dogovité psy, ve svébytné plemeno se vyvinul díky prostorové izolaci. Po staletí byli jeho předchůdci chováni ve švýcarském klášteře sv. Bernarda a pomáhali vyhledávat zbloudilé poutníky. V 19. století téměř vyhynuli, chov byl obnoven za použití novofundlandských psů.
DOBRMAN
Druhové zařazení psa: Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcaští salašničt
Výška v kohoutku: Pes 68-72 cm, fena 63-68 cm
Hmotnost: 32-45 kg
Země původu: Německo
Doba vzniku plemene : 60. - 70. léta 19. století
Původní využití :Hlídač a obranář
Základní charakteristika : Hlídač a obranář, vhodný do rodiny.
Srst je krátká, hladká a přiléhavá, často černá s pálením nebo hnědá s pálením. Barvy modrá s pálením a špinavě žlutá s pálením nejsou uznány ve všech zemích. Srst dobrmana nevyžaduje mnoho péče. V období línání postačí gumová rukavice s nopy. Drápy udržujte krátké a občas zkontrolujte chrup, jestli na něm není usazenina nebo zubní kámen.
Velmi energický, živý a pozorný pes, reagující na sebemenší podnět. Správně vychovaný dobrman je sice temperamentní, ale zároveň dobře ovladatelný, poslušný a neagresivní. Svěřené úkoly vykonává s velkou chutí. Dobrmani mají někdy sklon stát se " psem jedné osoby ".
Vyšší střední, mimořádně elegantní pes hrdého držení těla, silný a svalnatý. Úzká hlava klínovitého tvaru, s vysoko nasazenýma zavěšenýma ušima, přiléhajícíma k lícím. Krk dlouhý, líbivě klenutý, hřbet krátký a pevný. Ocas vysoko nasazený a nakrátko kupírovaný. Srst krátká, hustá a hladká. Zbarvení: černé, vzácněji tmavě hnědé, či dokonce modré s pálením.
Dobrman se nenechá odbýt krátkou procházkou. Je stvořen pro rychlost a má velkou výdrž. Choďte s ním plavat, jezděte s ním na kole nebo ho nechte běhat v lese. Toto plemeno je vhodné pro nejrůznější psí sporty.
Dobře vychovaní a socializovaní dobrmani vycházejí dobře s dětmi, ostatními psy a domácími zvířaty. Nevítané návštěvníky zadrží.
Tento silný, elegantní pes musí být vychováván velice vyrovnaně , důsledně a v harmonickém prostředí. Pokud nemáte zkušenosti s výchovou psů, dobrmana si nepořizujte. Mnoho dobrmanů je neurotických vinou špatné výchovy v mládí, což má za následek ustrašenost nebo kousavost, i když jsou to od přírody čestní psi. Chovejte se k němu vždy čestně a srozumitelně, nepopichujte ho ani neškádlete. Dobrmani jsou nadmíru vhodná pro výcvik, ale nazačněte s ním příliš brzy a rozhodně na psa příliš netlačte - nic si nevynucujte! S náročnějším výcvikem začněte až když je pes starší.
V 60. a 70. letech 19. století ho vyšlechtil jistý K. F. L. Dobermann, výběrčí daní a exekutor v durynském městě Apolda. Ten pro výkon svého povolání naléhavě potřeboval ostrého psa, který by mu dokázal zjednat respekt. Hladkosrstí pinčové, které použil jako výchozí materiál, se však na německém území vyskytovali už ve středověku, byli jím zušlechtěni a také výrazně zvětšeni. Domníváme se, že za tímto účelem bylo přikříženo ještě několik dalších plemen.
ENTLEBUŠSKÝ SALAŠNICKÝ PES
Druhové zařazení psa: Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcaští salašničt
Výška v kohoutku: Pes 65-72 cm, fena 60-68 cm
Hmotnost: 25-30 kg
Země původu: Švýcarsko
Doba vzniku plemene : 19. století
Původní využití :Honácký pes
Základní charakteristika : Hlídací pes, vhodný do rodiny.
Srst je krátká, s hustou podsadou. Srst je černá s bílými a rezavohnědými, případně žlutými odznaky, které vždy oddělují černě a bíle zbarvenou srst. Uvolněnou podsadu musíme v období línání vyčesat dřevěným hřebenem s řadou dvojitých kovových zubů. Mimo toto období srst nevyžaduje příliš péče.
Živý, temperamentní, vyrovnaný, odvážný, nepodplatitelný, dobrý hlídač, čilý, inteligentní a učenlivý.
Jde o plemeno služebních psů. Druhé označení je Entelbuch. Silný pevný pes, skoro čtvercového tvaru. Hlava je svojí velikostí úměrná tělu, přechod z čela na čumák je ladný, lebeční část plochá. Uši jsou visící. Ocas býval většinou kupírovaný. Teď bývá dvou druhů: od narození krátký a normální délky, je lehce nasměrován dolů.
Tito salašničtí psi potřebují mnoho pohybu a činnosti. Nikdy si nemyslete, že se vám pes přizpůsobí. Je náladový a nejistý, odsoudíte-li jej ke třem krátkým procházkám za den. Tito psi jsou vázáni na svůj pozemek, a proto neutíkají. Psi tohoto plemena jsou vhodní pro sporty.
U tohoto psa je rodina na prvním místě. Toto je n avíc vlastnost, kterou mají všichni švýcarští salašničtí psi společnou. Tento pes vás varuje pokud se něco děje. Vůči cizím lidem se často chovají vyčkávavě a určitě je ohlásí. Většina z nich vychází dobře s dětmi a nemají problémy ani při kontaktu s dobytkem a dalšími domácími zvířaty.
Entlebušský salašnický pes reaguje nejlépe na vyrovnanou a láskyplnou výchovu. Jeho pán musí mít pevnou ruku a být vždy důsledný. Využijte období socializace co nejlépe, aby tento pes, který se velmi rychle učí, získal co nejvíce pozitivních zkušeností s ostatními zvířaty, lidmi a situacemi. Toto plemeno nepatří do boudy, rádo je však venku se svým pánem.
Plemeno švýcarských pasteveckých (salašnických) psů, známe již z dávnověku. Pochází z tibetských psů, podobných dogám. Vývoj byl ukončen v 19. století v Entelbuchun ( na pokraji Lucernu, Švýcarsko), odtud také plemeno dostalo svoje jméno. Nejmenší pes ze skupiny Zennehundů. Využívá se k pastvě a ochraně skotu i práci na farmě. Za hranicemi Švýcarska je málo známý.
HOLANDSKÝ PINČ
Druhové zařazení psa: Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcaští salašničt
Výška v kohoutku: Pes 37-42 cm, fena 35-40 cm
Hmotnost: 9-10 kg
Země původu: Nizozemí
Doba vzniku plemene : 19. století
Původní využití :Stájový pes a krysařík
Základní charakteristika : Pes vhodný do rodiny.
Srst holandského pinče je hrubá, drsná a rovná, má slámově žlutou barvu. V závislosti na kvalitě srsti musíte srst holandského pinče přibližně dvakrát do roka oškubat rukou. Srst na hlavě se však snažte udržet co nejméně porušenou.
Přátelský, podmanivý, mazaný, inteligentní, přítulný, velice přizpůsobivý, střízlivý, citlivý, milý, ostražitý, má smysl pro humor.
Plemeno loveckých psů. Jeho předky byli žlutě zbarvení němečtí drsnosrstí chrti, jejichž štěňata přivezl do Amsterdamu holandský podnikatel Abras. Nevelcí žlutí psíci se zde brzy stali velmi oblíbení. Druhá světová válka plemeno značně poškodila, v poválečném období bylo potřeba značného úsilí k jeho obnově. Ta se zdařila počátkem 70. let holandskému chovateli Barkmanovi van de Villovi. V současné době je plemeno již mimo nebezpečí, každoročně je zaregistrováno 125 nových přírůstků. Za hranicemi Holandska není plemeno známé a holandští chovatelé o jeho popularizaci ani nikterak neusilují. Nevelký, silný, nízký pes slámové barvy s hrubou tvrdou srstí. Tělesná stavba je vyvážená.
Holandští pinčové jsou neunavitelní a milují dlouhé procházky a plavání. Zvažte možnost zapsat svého psa do kursu obratnosti nebo fly-ballu, neboť holandští pinčové jsou pro něco takového nadmíru vhodní a navíc nadšení. Pokud se Vám někdy dlouhé procházky příliš nehodí, tento pinč se bez problému přizpůsobí.
Charismatický, chytrý, vynalézavý, snášenlivý pes. K neznámým lidem se chová rezervovaně, ale domácí a blízké zahrnuje bezmeznou láskou. Holandský pinč vychází dobře s dětmi a také vaši kočku bude bez problémů akceptovat. Většina z nich vychází perfektně i s ostatními psy.
Holandský pinč je inteligentní pes, který pro vás bude rád něco dělat. Výchova tohoto psa proto není tak složitá. Přesto je velice důležité, abyste byli důslední, protože někteří psi se mohou začít prosazovat, pokud se jim zdá, že jejich pán je příliš mírný.
Vyšlechtěno v Nizozemí na konci 19. století.
HOVAWART
Druhové zařazení psa: Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcaští salašničt
Výška v kohoutku: Pes 63-70 cm, fena 58-65 cm
Hmotnost: 25-40 kg
Země původu: Německo
Doba vzniku plemene : 20. století
Původní využití :Hlídací (nádvorní pes)
Základní charakteristika : Hlídací pes, vhodný do rodiny.
Srst nápadně krásná a dlouhá, mírně zvlněná, v barvě zlaté, černé s pálením nebo (vzácně) celočerné. Srst tohoto psa nevyžaduje příliš péče. Občasné česání a kartáčování postačí.
Vyrovnaný, spíše klidnější, přitom však velmi pohyblivý, vytrvalý a bystrý pes. Spolehlivý uvnitř rodiny, nedůvěřivý vůči cizím. Výborný obranář i stopař. Hovawart má velice dobrý čich a je až do stáří hravý.
Středně velký, silný a zároveň elegantní dlouhosrstý pracovní pes. Hlava úměrná k tělu, nosní hřbet a mozkovna stejně dlouhé. Trojúhelníkové uši daleko od sebe, dosahují ke spodní čelisti. Obdélníkové tělo s rovným a pevným hřbetem a mírně spáditou zádí, hlubokým a silným hrudníkem. Ocas bohatě osrstěný, nesený podle nálady nad hřbetem nebo svěšený
Hovawart bezpodmínečně vyžaduje dobrou výchovu a výcvik, hodně pohybu a odpovídající zaměstnání. Hodí se k trvalému pobytu venku.
Kontakt s ostatními psy a kočkami je dobrý, pokud si pes na ně zvykl již v mladém věku. S dětmi mají tito psi většinou trpělivost, k cizím lidem se chovají rezervovaně. Hovawart brání s vervou dům i pozemek, ale řekne-li jeho pán, že návštěva je vítaná, ihned to akceptuje.
Tento pes se velice snadno naučí to, co od něj očekáváte. Důslednou, láskyplnou a vyrovnanou výchovou toho dosáhnete nejvíce. Hovawarti jsou velice vhodní jako stopovací, lavinoví, hlídací a obranářští psi.
Plemeno vzniklo uměle na počátku našeho století s cílem znovuvytvořit starého německého selského psa. Do chovu byli použiti nečistokrevní psi chovaní na německých vesnicích, dále němečtí ovčáci, maďarští kuvaszi, gordonsetři, pyrenejští horští psi, leonbergři a snad i psi novofundlandští a švýcarští salašničtí.
KAVKAZSKÝ PASTEVECKÝ PES
Druhové zařazení psa: Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcaští salašničt
Výška v kohoutku: Pes i fena 62-65 cm
Hmotnost: kolem 70 kg
Země původu: Kavkaz
Doba vzniku plemene : již ze starověku
Původní využití :Pastevecký pes
Základní charakteristika : Pastevecký pes, hlídač
KNÍRAČ MALÝ
Druhové zařazení psa: Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcaští salašničt
Výška v kohoutku: Pes i fena 30,5-35,5
Hmotnost: 4,5-7 kg
Země původu: Německo
Doba vzniku plemene : 19. století
Původní využití :Služební plemeno
Základní charakteristika : Společenský pes
Srst je hrubá, na hlavě (obočí, vousy na bradě, knír) a nohách je delší, přepychová srst. Zbarvení: čistě černé nebo stříbřitě černý, „pepř a sůl“, bílé. Péče o srst vyžaduje pozornost – jednou týdně vyčesávat kartáčem a dvakrát do roka vyžaduje trimování (vyškubávání staré srsti).
Knírač malý je chytrý, společenský pes, hezky se chová k dětem. Ani agresivita, ani plachost mu nejsou vlastní, avšak na jakýkoliv podezřelý zvuk se bude ozývat zapáleným štěkotem.
Jde o plemeno služebních psů. Druhé jméno – trpasličí, neboli miniaturní knírač. Nadání trpasličího knírače – loví krysy, má jemné smysly a bleskové reakce. Knírač malý je menší kopie mittelschnauzera , rozdíl ve velikosti – 10 cm. Pes je pevné postavy, silný, svalnatý, čtvercového formátu. Hlava je protáhlá, přechod mezi čelem a čumákem je zřetelně zvýrazněn. Čumák je vydatný se silnými čelistmi. Hrudník není příliš široký, záda jsou silná, bedra svalnatá. Uši jsou visící, přilehlé na chrupavkách, namířené dopředu. Ve Velké Británii přijali ponechat je v přirozeném stavu, v USA - se kupírují. Ocas je vysoko nasazený.
Tento pes má velmi mnoho energie a potřebuje dostatek pohybu na čerstvém vzduchu. V kondici jej udrží dlouhé vycházky nebo volný pohyb v přírodě.
V okruhu rodiny si svého pána obvykle vybírá sám, a bývá na něm citově velmi závislý. K cizím lidem se však chová velmi zdrženlivě a nedůvěřivě. Pokud se pes již ve štěněčím věku seznámí s kočkou nebo jinými domácími zvířaty, bývá obvykle soužití bez problémů. Tento pes nebývá agresivní nebo útočný, jinými psy se však snadno nechá zlákat ke rvačce. okud má malý knírač s dětmi dobré zkušenosti z mládí, vychází s nimi velmi dobře a je jim výborným kamarádem.
Malý knírač je elegantní pes, který má však v sobě mnoho temperamentu. Proto je při jeho výchově nutná důslednost. Pokud je dobře veden k poslušnosti, vyroste z něj pes, který je přítulný a láskyplný, a je vděčným a šťastným členem své lidské rodiny. Pro knírače je vhodný i výcvik na cvičišti, kde se pes výborně zaměstná a vybije si svou energii. Výcvik však vzhledem k jeho tvrdohlavosti vyžaduje mnoho trpělivosti.
Knírač malý byl vyšlechtěn v Německu selektivní cestou mittelschnauzera a křížením s affen-pinčem a jinými miniaturními pinči. Existuje názor, že to mohli být i trpasličí špicové nebo foxteriéři. Plemeno se šíří od 19.století z Německa, a v roce 1928 bylo dovezeno do Velké Británie, v současné době je malý knírač oblíben na celém světě.
KNÍRAČ STŘEDNÍ
Druhové zařazení psa: Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcaští salašničt
Výška v kohoutku: Pes i fena 45-50 cm
Hmotnost: 14,5-15,5 kg
Země původu: Německo
Doba vzniku plemene : 15. století
Původní využití :Služební plemeno
Základní charakteristika : Služební plemeno, společenský pes
Srst knírače je hrubá, hustá, drátovitá, s hustou podsadou a dobře přiléhajícími pesíky, pouze na nohách může být jemnější. U středních kníračů je barvy pepř a sůl nebo černá. Je žádoucí, aby zbarvení bylo bez barevných příměsí. Černý knírač má být leskle černý, často se vyskytne načervenlé zbarvení vousu a obočí, které je na závadu. Tento nadbytek pigmentu není pro knírače typický, černí knírači mají více zdravotních problémů. Barva pepř a sůl patří k nejpůvodnějším zbarvením psů, je typická pro vlky, tzv. aguti-zbarvení. Dojem pepře a soli vzniká pravidelným střídáním pigmentované a nepigmentované části chlupu, který pak vypadá jako dikobrazí osten. Žádoucí je co nejhomogennější rozložení, ale většina psů má po těle rozložena tmavší a světlejší místa, např. tmavší masku a světlejší bradku, která dává psovi žádoucí neohrožený výraz.
Střední knírači jsou nebojácní, velmi temperamentní psi s osobností. Vynikají značnou inteligencí a lze je výborně vycvičit jako psy služební, lavinové, asistenční a obranáře. Knírači ovšem bývají dosti tvrdohlaví a celý život nepřestanou soupeřit o vůdčí místo ve smečce (v rodině), proto je vhodné, aby jejich majitel měl již nějaké kynologické zkušenosti a dokázal nesmlouvavě svému knírači vymezit hranice, za které pes nesmí, aby se z normálně poslušného zvířete nestal nezvladatelný domácí tyran, kdy se stává z běžného česání nebo veterinární péče „rodeo“. Správně vedený knírač bude celý život veselým, hravým zvířetem, které majitele poslechne i na pouhý pohled a miluje svou rodinu až za hrob. Mnoho kníračů si rádo hraje s dětmi, přesto je do rodiny s malými dětmi vhodnější doporučit jiná plemena.
Střední knírač je středně velký pes, stavba těla je kvadratická, to znamená, že výška v kohoutku zhruba odpovídá délce těla. Fena může být v trupu mírně delší. Zvíře je podsadité, houževnaté, dobře osvalené, ne štíhlé nebo naopak těžkopádné. Hlava se silnými čelistmi je nápadná mohutným vousem, u vynikajících kníračů dosahujícím až k úrovni prsou, a dlouhým obočím zakrývajícím oči. Nosní houba je poměrně velká, černá. Oči kulaté, mají být co nejtmavší. Uši je u nás zakázáno kupírovat, pak jsou klopené, trojúhelníkovité, špičkami přilehlé k lícím. Krátký, rovný, silný krk, hrudník má dosahovat až k loktům. Břicho je mírně vtažené, záda se lehce svažují k ocasu, mají být rovná. Ocas se většinou kupíruje na dva či tři články, někteří majitelé ho nechávají dlouhý; pak může dosahovat značné délky nebo se dokonce zakrucuje. Prsty jsou krátké, tlapka kočičí, uzavřená, drápy tvrdé, čistě černé.
Všichni knírači jsou u nás považováni za služební psy. Mohou skládat i nejvyšší zkoušky z výkonu a zúčastňovat se všech soutěží. Malý knírač bývá doporučován jako nejlepší pes pro mladé, začínající sportovní kynology. Právě výcvik tohoto rázu je u nás velmi rozšířen, existují speciální cvičiště a také soutěže a zkoušky jen pro malé knírače. Velký knírač se hodí vzhledem ke své síle a ne zcela poddajné povaze spíše pro zkušenější kynology. Střední knírači bývají mimořádně temperamentní, přesto je lze zároveň s malými knírači doporučit sportovně založeným lidem i jako výborné společníky. Všichni knírači jsou dobrými hlídači.
Typickými povahovými rysy jsou jeho živý temperament spojený s rozvážným klidem. Charakteristická je dobromyslná povaha, hravost a vyslovená oddanost pánovi. Je velmi milý k dětem, nepodplatitelný, ostražitý, a přesto neštěká zbytečně.
Má vysoce rozvinuté smyslové orgány, inteligenci, je vhodný k výcviku, neohrožený, vytrvalý a odolný proti povětrnostním vlivům i nemocem. Tyto vlastnosti dávají kníračovi všechny předpoklady, aby se stal vynikajícím rodinným, hlídacím a společenským psem, který má také vlastnosti služebního psa.
Knírači byli původně používáni v jihoněmeckém regionu jako stájoví psi, protože se cítili zvláště dobře ve společnosti koní. S horlivostí číhali na všechny hlodavce, aby je obratem ruky usmrtili, což jim v minulosti přineslo v lidové mluvě označení krysaři. Při založení klubu pro pinče a knírače v roce 1895 byli vedeni jako drsnosrstí pinčové.
KNÍRAČ VELKÝ
Druhové zařazení psa: Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcaští salašničt
Výška v kohoutku: Pes 65-70 cm, fena 60-65 cm
Hmotnost: 32-35 kg
Země původu: Německo
Doba vzniku plemene : 19. století
Původní využití :Služební plemeno
Základní charakteristika : Služební plemeno, společenský pes
Srst hrubá, drátovitá. Na čenichu je výrazný knír, vousy a husté obočí. Zbarvení: jednobarevné černé nebo „pepř a sůl“.
Velký knírač se používá pro lov nebo jako odvážný a spolehlivý služební pes. K cizím lidem má ostražitý a nedůvěřivý vztah. Snadno se podrobuje výcviku, je aktivní a poslušný. Je mu vlastní hravost, vždy se shodne s dětmi.
Jde o plemeno pracovních psů. Velký knírač je největší formou knírače (střední knírač je mittelschnauzer a malý je zwergschnauzer). Pes silné konstituce, téměř hranatého tvaru. Hlava je masivní, pravoúhlého tvaru. Přechod od čela k čenichu je povlovný. Čenich je mohutný, oblý, nos černý. Uši vysoko nasazené (často se kupírují). Krk suchý, svalnatý, vysoko vzpřímený. Hrudník mohutný, oválného tvaru. Hřbet rovný, bedra krátká, záď lehce klesá. Ocas je nesený vzhůru. Tlapy jsou krátké, oblé, sevřené.
Vyžaduje velkou fyzickou zátěž a dlouhé procházky. Je mu vlastní hravost. Nejčastější využití je pro lovecké aktivity a jako spolehlivého loveckého psa.
Všichni knírači jsou u nás považováni za služební psy. Mohou skládat i nejvyšší zkoušky z výkonu a zúčastňovat se všech soutěží. Malý knírač bývá doporučován jako nejlepší pes pro mladé, začínající sportovní kynology. Právě výcvik tohoto rázu je u nás velmi rozšířen, existují speciální cvičiště a také soutěže a zkoušky jen pro malé knírače. Velký knírač se hodí vzhledem ke své síle a ne zcela poddajné povaze spíše pro zkušenější kynology. Střední knírači bývají mimořádně temperamentní, přesto je lze zároveň s malými knírači doporučit sportovně založeným lidem i jako výborné společníky. Všichni knírači jsou dobrými hlídači.
Velmi temperamentní, bystrý a pozorný pes. Velcí knírači jsou klidnější a rozvážnější, malí zase o poznání živější a uštěkanější. Mimořádně inteligentní, učenliví, nebojácní psi sportovní postavy i ducha. Pohybují se rádi a hodně, potřebují někde vybít svůj temperament. Většinou se ve výborné kondici dožívají vysokého věku.
I když dnes jsou knírači podle velikosti rozděleni do tří samostaných plemen s vlastními standardy, předky mají společné zároveň s pinči. Byli jimi středně velcí, většinou hrubosrstí, málo elegantní selští psi. Chovali se převážně v jižním Německu, ale vlastně i v dalších středoevropských zemích, včetně naší ( kde se jim říkalo stájoví pinčové), jako univerzální pomocníci ve stájích, při hubení obtížných hlodavců i hlídání příbytků, jako doprovod formanů. K definování plemene a následnému vydělení velikostních rázů do samost
